Předpoklady klidu

Pro člověka sužovaného stresy, obavami a úzkostmi se může dosažení klidu stát nejvytouženějším, avšak zároveň stále unikajícím cílem. Ve chvíli největší nouze se klid stává jakýmsi prchavým a nepolapitelným ideálem. Pokusy o jeho dosažení jen dodávají na intenzitě pocitu frustrace a jitří utrpení.

Přesto je dosažení klidu poměrně snadnou záležitostí - víte-li, jak na to.

Vzpomínejte na chvíle ve svém životě, kdy jste byli naprosto klidní a spokojení. Co jste tehdy dělali? Co se dělo ve vašem okolí? Na co jste tenkrát mysleli?

Všechny takové okamžiky klidu mají bez výjimky společné tyto průvodní znaky: kyslík, ležérní pohodlí a ignorování stimulantů. Přidáte-li jeden navíc, dostatečnou motivaci, získáte účinnou zbraň (stejně jako příhodný akronym) pro boj proti stresu. Takové jsou předpoklady klidu.

Pohodlí

Jednou z největších a zároveň také nejčastěji přehlížených překážek na cestě k relaxaci a klidu je tělesné nepohodlí: nevhodná teplota, nepřirozená poloha těla, těsný a omezující oděv. Naštěstí je většinu z nich snadné uvést do pořádku.

Ideální teplota pro relaxaci je jen nepatrně vyšší, než pokojová teplota obecně uznávaná za nejpříjemnější (asi 20 °C). Většině lidí bude vyhovovat nejlépe asi o stupeň více, tedy 21 °C.

Samozřejmě, pokud jste právě přišli zvenčí, kde zuří srpnová vedra, může lépe posloužit tak asi o stupeň méně.

Dalším důležitým faktorem je místo, kde se pokoušíte relaxovat, přesněji část nábytku, na které sedíte či ležíte. V těchto případech nejde ani tak o to najít vysloveně pohodlnou pozici, jako vyhnout se pozici vysloveně nepohodlné. Například jednoduchá židle s rovným opěradlem je pro většinu z vás to pravé (ačkoliv ji možná nedokážete ocenit), nesplňuje ovšem zaběhané představy o “pohodlném posezení".

Poslední faktor s pohodlím spojeny přináší nejrychlejší a nejlépe viditelné důsledky. Tyká se vašeho oděvu. Zkuste následující (tam, kde je to vhodné) a uvidíte, že se vám v tu chvíli uleví: zujte si boty; povolte kravatu nebo rozepněte knoflíček u krku; povolte si opasek; rozepněte podprsenku; shoďte oblek a vklouzněte do “něčeho pohodlnějšího".

Čerstvý vzduch

Přemysleli jste někdy o tom, proč venkov ve srovnáni s městem tak uklidňuje?

Snad byste to připsali nepřítomnosti hluku. Ale co tehdy, když sedíte na pusté pláži, kolem buráci příboj a vy přesto pociťujete mír v duši? To ten prostor a vzduch.

Proto je příjemnější toulat se úvozem mezi poli než po prázdné (a tedy tiché) městské ulici. Plachtit na volném moři spíše než rušným přístavem. Mít psací stůl u okna místo u zdi v tmavém koutě. Čerstvý vzduch je silnou protiváhou stresu a úzkostem. Ať už v podobě volného nebe nad hlavou, nebo jen křesla u otevřeného okna, tvoří podstatnou složku mnoha relaxačních technik. Je jedním z důležitých kroků směrem ke klidu.

Stimulanty

Cynikové z města často halasně prohlašují mé “nudné", nespolečenské techniky za pravý opak relaxace. Tvrdí, že oni pro relaxaci potřebují vnější stimuly - ne dostatek prostoru nebo ticho. Potýkám se s takovými názory téměř pokaždé, když se řeč stočí tímto směrem.

Takové argumenty mají asi stejnou váhu jako tvrzení kuřáka, že cigarety uklidňují (mohu předložit nákladní auto plné důkazů, že tomu tak není), nebo kafaře, že silná káva prospívá nervům.

Bezprostřední klid se nezabývá vašimi návyky. Zmiňuji je pouze proto, abych upozornil, že v případě cigaret a kávy jde o stimulanty, které všeobecně vzrušují nervový systém, místo aby jej uklidňovaly. Totéž platí pro alkohol, marihuanu, rokenrol, rychlé vozy, sladkosti - jsem si jist, že sami přijdete na stovky dalších.

Potřebujete-li relaxovat, toužíte-li po troše klidu, vyhněte se stimulantům. Namísto šálku kávy vypijte sklenici vody nebo bylinkového čaje. Namísto cigarety procvičte některou z následujících technik. Nepouštějte rádio ani televizi, raději vychutnávejte ticho. Místo toho, abyste se vrhli k nejbližší diskutující skupince, vyjděte raději na pár minut ven a urovnejte si myšlenky. Omezení vnějších stimulů je přinejmenším pro okamžiky, kdy toužíte po klidu, neodmyslitelnou součástí boje proti stresu a úzkosti. Neodmyslitelnou součástí téměř každé relaxační a meditační techniky.

Ticho

Někteří těžce stresem zkoušení lidé rozzlobeně zavrtí hlavou. Budou tvrdit, že ticho jejich stav jen zhoršuje, a často tomu i sami uvěří. “Mám-li se uklidnit, musím si pustit rádio." Neměli byste se nechat oklamat.

Stres je, stejně jako většina závislostí, zrádný. Tak jako vám váš kuřácký návyk bude našeptávat, že k uklidnění potřebujete cigaretu a závislost na kávě přesvědčovat, že k uvolněni je nutné espreso, stres se vám bude snažit namluvit, že hluk je nezbytnou součástí relaxačního procesu. Může vás dokonce přesvědčit, že ticho samo je to, co způsobilo váš špatný psychický stav.

A tak se stresovaní vyhýbají tichu jako čert kříži a otáčejí knoflíkem rádia pokaždé, kdy to okolnosti dovolí, zaplétají se do nesmyslných diskusí, jen aby vyplnili prázdné místo v hladině hluku, na kterou jsou zvyklí.

Chcete-li dosáhnout pokojného stavu mysli a psychického uvolnění, vyhledávejte ticho. Ponořte se do něj, vstřebávejte je každičkým pórem, držte se ho zuby nehty tak dlouho, jak jen to půjde. Protože ticho přináší opravdový klid. Bezpochyby jste již slyšeli o novém hitu relaxačního průmyslu, levitační nádrži. Její příznivci se chlubí, že dosáhnou blaženého klidu jen tím, že se volně vznášejí v hustém solném roztoku vyplňujícím zatemněnou nádrž - v naprostém tichu. Schopnost zbavit člověka následků každodenních strastí je opravdu fenomenální. Naneštěstí nelze mít toto zajímavé zařízení neustále při sobě.

Jděte a posaďte se některý den na chvíli do prázdného kostela. Setrvejte chvíli v lavici a meditujte (to znamená, jen seďte a nemyslete na nic určitého). Nasávejte vše prostupující atmosféru klidu a míru. Pokud netrpíte silnými předsudky vůči náboženství, uvolníte se během několika minut. Způsobuje to nějaký druh spirituální energie vázaný na tato místa? Je to duch nezemskosti, který na vás působí? Je to především ticho. Ticho - zvláště je-li využíváno tvůrčím způsobem - je silnou zbraní proti negativním účinkům stresu. Ticho je podstatou nesčetných relaxačních a meditačních postupů. (Ano, vím, že mnoho meditací je založeno na zvucích. Obvykle jsou to však zvuky znovu a znovu opakované, jakýsi hypnotický monotónní hluk nepříliš vzdálený od ticha.) Od něj je jen několik kroků ke klidu.

Motivace

Dolehne-li na vás zvláště intenzivní nával stresu a úzkosti, může se stát, že ani nejtišší místo na světě opatřené veškerým myslitelným pohodlím společně s naprostým vyloučením stimulantů vám neumožní dosáhnout kýženého uvolnění. Dosažení klidu si žádá úsilí. Potřebujete motivaci a chuť jít za svým cílem. To nazývám pozitivním přístupem. Nezvratná víra v úspěch znamená, že máte zpola vyhráno.

S trochou úsilí dokážete setřást z ramen následky negativního stresu. Být úplně klidní v situacích, které vás dříve přiváděly na pokraj nervového zhroucení. Můžete dokonce pozitivně ovlivnit život lidí ve vašem okolí. Snad jste to ještě nezpozorovali, ale udělali jste již tímto směrem důležitý krok. Již teď jste duševnímu klidu a míru - toužíte-li po něm - blíže než většina ostatních lidi.

______________________________________________________________________________________
(Použitá literatura: Paul Wilson (1995), Základní kniha relaxačních technik - bezprostřední klid, Votobia, 1997)