Článek "Učněm indického guru"

UČNĚM INDICKÉHO GURU

Léčba tancem a smíchem v Oshově ášrámu

Meditační centrum v indické Púně ležící nedaleko Bombaje balancuje na hranici sektářství. Tisíce lidí sem jezdí za uvolněnou a přátelskou atmosférou, ve které se až příliš jednoduše navazují milostné vztahy.

Další poutníky zase láká myšlenková koláž "osvíceného" Osha.

To trvá deset minut, napětí neustále roste, až se vše zlomí v obrovském výkřiku. Uáááá!

Staňte se gorilou

Křičí všichni, možná pět, spíše deset minut, někteří se svíjejí na zemi a buší do polštářů. Tak chutná katarze. Pokud by kohokoliv z nich viděl evropský lékař, okamžité by ho nechal odvézt do blázince. Ale zde je vše dovoleno. Podle Osha totiž šílenství léčí. Je to vlastně váš úkol. Musíte zlomit svá vnitřní pouta. Osvobodit se, překonat zakletí rozumu, díky němuž západní civilizace sešněrovala vaše ego do pavučiny pravidel. Ale v tuto chvíli můžete kouzlo zlomit a osvobodit se. Dát průchod svým emocím. Ječet, skákat, válet se či metat kozelce. Ale to už přichází další část meditace. Dav je zase na nohou, každý poskakuje a ze stovky hrdel se ozývá opakované gorilí hu! hu! hu! Tento zvuk má podle Osha vycházet z břicha, ze sexuálního centra, kde se skrývá ohromné množství nevyužité energie. Na to slyší všichni a sál se rázem proměňuje v palouk v pralese, na kterém si dala dostaveníčko nadržená opičí tlupa. A najednou prásk! Všichni strnou jako sochy. V naprostém tichu a bez jakéhokoliv pohybu sledují, co se odehrává v jejich těle a mozku. Vnímají vzbouřené vnitřnosti, úpějící svaly, překotné myšlenky. Pak opět začne hrát rytmická hudba a zastavená těla se rozběhnou v tanci. Když hodinová meditace skončí, jsou naše hábity mokré potem.

Test na AIDS

Do Púny se sjíždějí chudí i bohatí, Indové i Evropané, ženy i muži. Každý, kdo se chce stát sám sebou, každý, kdo chce objevit své skutečné a opravdové já.
Nikdo není předem vyloučen, je třeba jen zaplatit pár set rupií a projít testem na AIDS. Choroba HIV je v Indii na vzestupu a protože v Osho centru se lidé seznamují, sbližují a milují, je test povinnou prevencí.

Najděte víru v sebe

Oshův ášrám nabízí kurzy, které mají zvýšit sebevědomí, obnovit ženskou či mužskou stránku osobnosti, přinášet klid či vyrovnanost. "Každý si najde svůj kurz, pro každého je zde spousta zajímavých témat. Od hledání vlastní role ve světě po navracení lásky k tělu či posilování důvěry v sebe sama. Jak říká Osho, lidé, kteří věří v sebe sama, mohou věřit i ostatním," vysvětluje Amrit Sadhana. V centru žije a pracuje už přes deset let a patří do týmu, který po Oshově smrti centrum řídí. "Smyslem společnosti je zvelebovat náš ášrám, ale také šířit Oshovy myšlenky po celém světě. Proto jsme vydali už šest set padesát Oshových knih. Samozřejmě je nepsal, ale nahrával na kazety. Ty se teď postupně přepisují a vydávají," vysvětluje Sadhana.

Srdce na dlani

Speciální kurzy jsou určené pro návštěvníky, kteří zde zůstávají alespoň dva až tři týdny. Pokud je zde člověk jen na pár dní, většinou se věnuje pouze meditaci. Ale i v tomto případě má obrovský výběr. Každý den probíhá kolem sedmi či osmi hodinových meditaci. Většina z nich se odehrává v nádherném auditoriu, které postavili před třemi lety a do kterého se vejde neuvěřitelných pět tisíc lidí.

Meditace většinou pracují s kombinací hudby, dechu, klidu a pohybu, často je využíván tanec. Jedna z nejzajímavějších meditačních technik, která probíhá pozdě v noci, pracuje s omezeným přísunem kyslíku, kdy během dvaceti minut dodáte plicím asi třetinu obvyklého množství kyslíku. Tím se docílí změněného stavu vědomí, který přináší podivné vnitřní vize. "Viděla jsem sebe sama jako madonu, která drží v rukou dítě a najednou ho podává světu, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že to není dítě, co dávám světu, ale že dávám světu vše, na čem jsem kdy lpěla," vypráví své zážitky z noční meditace americká studentka Barbara. "A nejednou jsem jasně cítila, jak se loučím s pozemským světem a také se svým tělem. Pak se ale obraz změnil a já jsem držela ve spojených rukou oheň, který však vůbec nepálil a já najednou poznala, že je to hořící srdce, které vracím zpátky k novému stvoření. A najednou jsem tančila, jako bych už neměla žádné tělo. Nakonec jsem si lehla na zem a cítila nekonečné smíření," vzpomíná.

Amrit Sadhana zde pracuje už deset let. Zadarmo.

Vojsko andělů

"Už jste byli na večerní slavnosti bratrství? To je jedna z nejkrásnějších zkušeností, které jsem tu zažil. Meditační sál vypadá, jako by se tam sešly stovky andělů. Je to absolutní vrchol dne. Nádherné setkání čistých duší, které připomíná nebeské setkání andělů," rozplývá se Sam. Na večerní slavnosti je více než tisíc lidí, tentokrát všichni ve večerním, tedy v předepsaných bílých hábitech. Na první pohled to vypadá, jako by se tu sloužila nějaká podivná mše.
Mše s hudbou a tancem. Stovky lidí v bílém tančí, každý ve svém rytmu a stylu. To trvá asi deset minut, pak však všichni najednou zvednou ruce do výšky a hromovým hlasem zakřičí: OSHO! Tanec pokračuje, ale po chvíli přijde další pomlka vyplněná výkřikem OSHO. A napotřetí se křičí třikrát: OSHO! OSHO! OSHO!
Pak si všichni sednou. A najednou je tu. Ten, kterého vzývali, přichází. Nevadí, že už je patnáct let mrtvý, na stěně se objeví obrazovka s Oshem, který začne své ctitele roztleskávat - během deseti vteřin se v celém sále rozléhá bouřlivý potlesk. Osho opět jediným gestem své ovečky zastaví a začne mluvit. Řeč trvá nekonečných třicet minut, ale všichni ho napjatě poslouchají, smějí se jeho vtípkům a opakují Oshova moudra. Místo závěru začne své věrné opět roztleskávat, a když už bouří ostošest, zastaví je, nechá minutu ticho a pak se celá šaškárna opakuje. Frenetický potlesk. Ticho. Ještě jednou. A pak je konec.

Řada kurzů v Osho centru čerpá inspiraci v asijském bojovém umění

Nesahej na mě!

Vracíme se z večerní slavnosti. Prodavač ovoce na ulici převázal hromadu banánu, manga a papáji hadry a lehl si na pult, na kterém přespí až do rána. A pak ještě další tři, čtyři noci, než všechno ovoce prodá. Vedle procházejí dvě Američanky doprovázené chumlem žebrajících dětí, jejichž ruce se sápou po ženských tělech. Chtějí dolar, bonbón, jídlo, rupii. "Nesahej na mě," křičí anglicky běloška a ožene se po dotěrných dětech.
Ve venkovní hospůdce sedí několik Evropanů. Nad miskou rýže biryani probírají své zážitky z Osho centra. Rozhodně nepatří mezi fanatické Oshovy stoupence.
"Pokud nezažijete večerní setkání, bude vám pobyt v centru připadat jako pohodový zážitek. Ale tohle jasně ukazuje sektářský rozměr. To už nemá s meditací nic společného, je to jen utvrzování lidí, že uvnitř je jim dobře, ale svět venku je jiný, zlý," rozčiluje se Michael. Jeho přítel Paul dodává, že jde především o skvělý byznys. "Každý rok přijíždí do ášrámu zhruba dvacet tisíc lidí, polovina je z Indie, polovina z bohatých evropských zemí, z Japonska či USA. Někteří zůstávají týden, jiní třeba půl roku. Pokud je zde každý den tisíc lidí a každý zaplatí deset až dvacet euro denně, vydělá centrum miliony eur ročně," počítá Paul. Ale většina návštěvníků na peníze nemyslí. Zdejší svoboda bláznovství je pro ně totiž stále velmi levná.

LIBOR BUDINSKÝ