ROSNATKA OKROUHLOLISTÁ
Rosnatkovité
Drosera rotundifolia L.
Droseraceae
 |
|
Vytrvalá bylina, v ČSSR chráněná, 8 - 20 cm vys., ”hmyzožravá”, resp. zvěrostravná, s jemnými vláknitými kořeny na kratičkém oddenku. Listy jsou v přízemní
růžici, palistnaté, v mládí spirálně stočené. Čepel je okrouhlá, náhle v dl. chlupatý řapík zúžená, masitá, zelená, vespod lysá, svrchu s rozestálými výčnělky (tentakule) ve tvaru červených, stopkatých a žláznatých, hlavičkatých chlupů, jejichž
pomoci lapá drobné bezobratlé živočichy a částečně je stravuje proteolytickými enzymy, které tentakule vylučují. Ze středu listové růžice vyrůstá hladký, lysý a načervenalý stvol, s vrcholovým chudým vijanem květů v počtu 6 - 12. Květy jsou drobné,
obojaké, paprsčité, pětičetné, s volnými obaly. Kališní lístky jsou krátké a korunní kopisťovité, bílé. Tyčinky mají extrorzní prašníky a pylová zrna ve čtveřicích. Semeník je svrchní ze 3 (5) plodolistů, jednopouzdrý. Plodem je vejcovitá, přehrádkosečná
tobolka, delší než vytrvávající kalich. Semena jsou droboučká, vřetenovitá, žlutavá, s houbovitým a volně přiléhajícím osemením.
|
VI. - VIII. V ČSSR roztr. až vz.; rašelinné louky, rašeliniště, kraje příkopů, vlhké písčiny, mokvavé skály (zejména v horách.), zarostlé břehy stojatých vod, vždy na
nevýživných, převážně kyselých podkladech z nížiny do hor. Druh roste na sev. polokouli, s těžištěm v mírném pásu. Na sev. až do již. Grónska a na Island, na jihu (již. Evropa, Blízký východ) jen v horách, s vývojovým střediskem nejspíš v Sev. Americe.
Odvodňováním luk, těžbou rašeliny, ale také neuváženým intenzívním sběrem byla r. okrouhlolistá i příbuzné druhy ve střed. Evropě téměř vyhubeny. Obchod drogami proto nabízí jiné, léčivostí rovnocenné cizí druhy, zejména r. madagaskarskou (D. madagascariensis)
z Madagaskaru a trop. jihových. Afriky, většinou pod chybným označením Drosera ”longifolia” nebo D. ”intermedia”. V literatuře se uvádí jako matečná rostlina drogy nabízené rovněž z afrického kontinentu r. pupenová (D. ramentacea),
též původem z Madagaskaru a vých. Afriky. - Drogou jsou celé rostliny včetně kořenů (Herba droserae), sbírané na začátku květu. Droga má pův. barvu, častěji je temně zelená, se zemitě bylinným pachem a mírně slanou, nahořklou a svíravou chutí. Sušením
je značně deformována, protože rostlina obsahuje mnoho vody a její ztrátou se ústroje rostliny až k nepoznáni změní. Ve většině států střed. Evropy je rosnatka chráněna. S tím jsou spojeny obtíže s dostupností drogy na trhu. Také sběr je časově náročný
a pracný, hlav. při odstraňováni příměsí rašeliníků a trav. To má za následek, že se na trhu drog vyskytuje jen zcela výjimečně a v omezeném množství a že je nutno i toto malé množství nahrazovat dováženou drogou zmíněných příbuzných druhů. Ve 30. letech
byly snahy zavádět r. do polokultur na rašeliništích, u nás např. u Borkovic i jinde v již. Čechách. Přes částečné úspěchy se tyto pokusy ukázaly jako neekonomické, což platí ve zvýšené míře stále. Drogy rosnatek obsahují 0,1 - 0,3% naftochinonových
derivátů, plumbaginu, ramentonu, ramentaoeonu a biramentaceonu se spazmolytickými, antibakteriálnimi a antisklerotickými účinky. V drogách jsou dále přítomny třísloviny a organické kyseliny.
Proto se nálev drogy samotné nebo v čajových směsích doporučuje proti kornatění tepen, vys. krevnímu tlaku
a proti chorobám stáři obecně. R. patří dnes mezi gerontologické drogy. Vzhledem k antibakteriálnímu účinku se používá, hlav. jako součást hromadně vyráběných léčivých přípravků, proti černému kašli i chorobám z nachlazeni. Poptávka po droze,
hlav. v zahraničí, je stále značná (u nás již omezená), ale její obecný, trvalý nedostatek způsobil, že se na ni postupně zapomíná.
|
R. je jako léčivka známa již z antického období. Staří Vlachové připravovali z jejího výtažku a aromatických rostlin originální likér ”rosoglio”, který měl mít údajně
léčivé účinky. Staré latinské jméno rostliny ”ros solis” - ”sluneční rosa”, podle kapek vstřebávací tekutiny na vrcholu tentakulí, ovlivnilo i označeni ”rosolky”, oblíbeného likéru našich předků.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
