RDESNO PEPRNÍK
Rdesnovité
Persicaria hydropiper (L.) Spach
Bas.: Polygonum hydropiper L.
Polygonaceae
 |
|
Jednoletá bylina, lysá, 20 - 60 cm vys. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, zpravidla odzdola větvená, lysá, článkovaná, se zduřelými uzlinami a na nich často
kořenující, zelená nebo nahoře ± nachově hnědá. Listy jsou střídavé, kratičce řapíkaté, podlouhle kopinaté, špičaté, tmavozelené, lysé nebo na rubu mrtnaté, ponořenými siličnými žlázkami prosvítavě tečkované, ± uprostřed s tmavou skvrnou a pepřovitě
chutnající. Kde list přisedá, objímá lodyhu blanitá botka (okrea), vzniklá s růstem palistů, krátce a nestejně brvitá. Květenství tvoří přetrhovaný lichoklas z chudokvětých oddálených svazečků drobných květů, často nicí. Květy jsou obojaké, nesouměrné,
s odčlánkovanou stopkou (perikládium) a nerozlišeným obalem. Okvětí je ze (3) 4 (5) zelenavých až narůžovělých lístků se zlatožlutými ponořenými žlázkami. Tyčinek je 6 (8), vetknutých na spodině okvětí a ve dvou neúplných kruzích. Semeník je svrchní,
ze 2 - 3 plodolistů, jednopouzdrý. Plody jsou drobné, čočkovité až ± trojhranné, matné a drobně bradavičnaté nažky, uzavřené ve vytrvávajícím okvětí.
|
VI. - X. V ČSSR dosti hoj.; příkopy, pole, vlhké lesy, návsi u rybníků a cest z nížiny do podhůří. Význačný ukazatel stojaté spodní vody na kulturní nealkalické půdě
a zástupce počátečních plevelových společenstev. Roste v Eurasii, chybí pouze na sev., a to převážně v mírném pásu a v již. a jihových. Asii (střed. a severozáp. Čína a Mongolsko). V teplých oblastech převážně jen v horách. - Drogou je nakvétající nať
(Herba polygoni hydropiperis) bez dol. neolistěných částí lodyh. Droga má pův. barvu, nepříliš výrazně aromaticky páchne, chutná však ostře peprně až pálivě. Droga vesměs sběrová, ojedinělé pokusy o pěstování svědči o rostoucích požadavcích na drogu
v západních zemích. V SSSR se kromě r. peprníku sbírá také r. červivec (Persicaria maculata; bas. Polygonum maculatum} pro stejné terapeutické použití. Kromě toho se na trhu drog objevují i oddenky hadího kořene většího (Bistorta major;
syn. Polygonum bistorta), nať truskavce ptačího (Polygonum aviculare s. l.) a rdesna blešníku (Persicaria lapathifolia; bas. Polygonum lapathifolium). Peprník se od uvedených druhů výrazně liší obsahem peprně chutnajícího
seskviterpenu izotadeonalu, obsaženého ve žlázkách na listech a stoncích. Z p. byly dále izolovány nikoli antrachinonové deriváty, které patří k charakteristickým látkám druhů čel. Polygonaceae, nýbrž látky druhé charakteristické skupiny typu
protofagopyrinu a fagopyrinu - rutin, persikarin, rhamnazin, kvercitrin, hyperin a další. V droze jsou také třísloviny (3,5%) dávající po hydrolýze kys. galovou a elagovou.
Droga účinkuje protikrvácivě a používá se v nálevu proti nadměrnému menstruačnímu krvácení, při krvácejících
hemeroidech, častěji v lidovém léčitelství než v lékařství. Z dalších již zmíněných druhů se používají oddenky hadího kořene většího (tzv. rdesnový kořen - Radix bistortae), s tříslovinami převážně katechinového typu (15 - 36%), k léčení
průjmů s krvácením a zevně jako prostředek k výplachům při zánětech dutiny ústní a také při krvácejících hemeroidech. Truskavec, resp. jeho nať (Herba polygoni avicularis), obsahuje asi 2% kyseliny křemičité, třísloviny a flavonové glykosidy
(např. avikularin) a doporučuje se k léčení podobných potíži, které jsme jmenovali u hadího kořene, a navíc jako prostředek odstraňující záněty močových cest, expektorans a cholagogum.
|
Truskavec rostoucí hoj. jako plevel na polích, písčinách a u cest v nižších polohách mírného pásu je u nás dávno oblíbenou rostlinou lidového léčitelství. Blešník (často
nesprávně nazývaný ”vrbice bílá”) má u některých nemocných překvapivě dobré účinky při léčení chronických zánětů močových cest a rozpouští údajně i některé typy močových kamenů a písku. Obsahuje diureticky účinný soubor flavonoidů, jejichž podrobnější
farmakologický průzkum však chybí. U blešníku se používá jako droga rovněž nať (Herba polygoni lapathifolii). Starověkým národům Středomoří sloužily listy a zralé nažky peprníku jako náhražka černého pepře; jeho dovozem sláva p. jako koření pohasla.
U nás se jako léčivka objevuje až v bylinářích počátkem novověku jako prostředek proti jakémukoli krvácení. Dnes mají drogy z p. a dalších příbuzných druhů v lékařství omezený význam a jejich další osud záleží na výsledcích podrobnějšího farmakologického
průzkumu.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
