PRVOSENKA JARNÍ ("PETRKLÍČ")
Prvosenkovité
Primula veris L.
Syn.: P. officinalis (L.) J. Hill
Bas.: P. veris a officinalis L.
Primulaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, v ČSR částečně chráněná, s krátkým oddenkem a sametově mrtnatá. Listy jsou v přízemni růžici, s čepelemi ± vejčitě podlouhlými, svraskalými,
vlnitě vroubkovanými a náhle zúženými v křídlatý řapík. Ve středu růžice vyrůstá stvol s ± jednostranným okolíkem vonných květů. Květy jsou obojaké, paprsčité, pětičetné, se srostlými obaly a různočnělečné. Kalich je vytrvávající, zvonkovitý, ±
nafouklý, zelenožlutý se špičatými zuby a koruna žloutkově žlutá, s vydutým lemem, rozeklaným v 5 obsrdčitých, mělce vykrojených cípů a v jícnu s 5 oranžovými skvrnami. Tyčinky (jen vnitřní kruh) jsou zákorunní. Semeník je svrchní z 5 plodolistů,
jednopouzdrý a. s vajíčky kolem střed, sloupku. Plodem je vejcovitá tobolka kratší než kalich a pukající na vrcholu 5 zuby. Semena jsou nepravidelně vícehranná, tmavohnědá a bradavičnatá. IV. - V. V ČSSR dosti hoj.; výslunné svahy, světlé háje,
křoviny,. louky a paseky z nížiny do podhůří, ojediněle do subalpínského stupně. Druh roste téměř v celé Evropě a v poddruhu subsp. macrocalyx také v záp. Asii (Kavkaz, sev. Irán a Sibiř po Sajanské pohoří).
|
Proměnlivost druhu je značná. U nás je nejvíce rozšířen poddruh subsp. veris (čepele vespod zelenavé, krátce mrtnaté), zatímco subsp. canescens (čepele
vespod šedé až běloplstnaté) je vázána na lesostepi a světlé háje v nejteplejších oblastech, hlav. na vápencích a čedičích. Léčivé drogy skýtá také p. vyšší (P. elatior: bas. P. veris b elatior). Kalich je ke korunní trubce přitisklý,
s dl. zašpičatělými zuby, koruna sírožlutá s plochým lemem a v jícnu bez oranžových skvrn, tobolky až 2krát delší než kalich. Kvete později než p. jarní a u nás roste dosti hoj. z pahorkatiny do subalpínského stupně (vlhčí louky, křoviny a lesy). V ČSSR
částečně chráněná! Druh roste v záp. a ve střed. Evropě (na Kavkaze, Uralu a jihu střed. Sibiře v netypických poddruzích). Proměnlivost ještě vyšší než u p. jarní. - Drogou jsou oddenky s kořeny (Radix primulae) a květy (Plos primulae). V českých zemích
lze vzhledem k částečné ochraně obou druhů sbírat podzemní části jen z pěstitelských ploch; vyrýpávaji se po odkvětu, rychle operou S slabší postranní kořeny se odstraní. Droga je okrově žlutá, voní slabě anýzově a chutná škrablavě hořce. Při
sběru květů se ručně odštipuji celá květenství nebo se používá drhlen podobně jako při sběru heřmánku. Droga je světle žlutá, s příjemným pachem a se slabě hořkou, škrablavou chutí. Největšími producenty obou drog jsou státy střed., již a vých. Evropy.
Pro pěstování se dobře osvědčily polokultury na nízkotravnatých loukách. Drogy jsou výrazně charakterizovány obsahem saponinů. Nejvíce saponinů obsahují kořeny (3 - 6 - 10%), květní droga jich obsahuje méně (2%). Hlav. aglykonem je protoprimulagenin
A, kromě dalších aglykonů - priverogeninů A a B. Drogy dále obsahují fenolové glykosidy (až 3%), především primulaverin a stopy silice tuhé konzistence, která byla nazvána již v r. 1877 ”prvosenkovým kafrem”. Žlutým pigmentem v květní droze je kvercetagetin-3-genciobiosid.
Expektorační účinky propůjčuji drogám hemolyticky aktivní saponiny. Uvolňují hleny a umožňuji lepší odkašlávání.
Drogy se předpisují jako odvar (kořenová) nebo nálev (květní) samotné nebo spíše jako součásti čajových směsí při chorobách hor. cest dýchacích. Terapeutické dávky nemají vedlejší nepříznivé účinky, neúměrné však mohou zavinit nevolnost
až dávení. Výtažky drog jsou součásti hromadně vyráběných léčivých přípravků pro léčbu bronchitid, hlav. tzv. suchého kašle. V lidovém léčitelství má droga obdobné použití, navíc se doporučuje jako mírně projimavý a močopudný prostředek;
tyto vlastnosti propůjčují droze saponiny.
|
Do terapie se drogy z-p. dostaly až v 16. stol., v sev. Evropě snad i dříve. Četné pověry, provázející jejich účinky, zpochybnily časem jejich skutečnou léčivost. Teprve
snaha nalézt hodnotnou náhradu za dováženou drogu Radix senegae, kořeny severoamerického vítodu senegy z čel. vitodovitých (Polygala senega, Polygalaceae), poskytla prvosence novou možnost, stát se terapeuticky rovnocennou domácí náhradou.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
