BLÍN ČERNÝ
Lilkovité
Hyoscyamus niger L.
Solanaceae
 |
|
Jedovatá jednoletá bylina, řidčeji dvouletá, lepkavě žláznatě huňatá, 20 - 80 cm vys., myšinou páchnoucí. Lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená a tupohranná.
Listy jsou střídavé, jednoduché, dol. krátce řapíkaté, hor. poloobjímavé, podlouhle vejčité, peřeně chobotnatě zubaté až vykrajované, matně šedozelené, zejména na řapíku a okrajích čepelí chlupaté, se šir. světlou střed. žilkou. Květy jsou obojaké,
paprsčité, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, ± přisedlé v úžlabí hor. listů a v jednostranných vijanech, sestavených do krátkého vrcholového hroznu. Kalich je ± baňkovitý, síťnatě žilkovaný, s 5 pichlavými zuby a koruna nálevkovitá,
± souměrná, vně chlupatá, uvnitř lysá, s 5 tupými cípy, při obvodu špinavé žlutá a fialově žilkovaná, v ústi červenofialová. Tyčinky s chlupatými nitkami a fialovými prašníky. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, s šikmou přehrádkou,
lysý, s dl. čnělkou a hlavičkovitou bliznou. Plodem je břichatá tobolka ve vytrvávajícím kalichu, otvírající se obřízně víčkem. Semena jsou velmi četná, ledvinitá, šedohnědá, jemně síťnatě dolíčkatá, tvarem a velikosti ± podobná semenům máku setého.
|
VI.-X. V ČSSR dosti hoj. až roztr.; rumiště, pustá místa, skládky, návsi, jako polní plevel, u cest v teplejších oblastech z nížiny do podhůří. Druh roste v Evropě, záp.
Asii po Himálaj, záp. Mongolsko a Zabajkalsko (údajně až při řece Ussuri) a v severozáp. Africe. Zavlečené ve vých. Asii, v Sev. Americe, Austrálii a na Nov. Zélandě. Domovina není známa (Středomoří?). Ve střed. Evropě jako ruderální archeofyt, snad
již od neolitu. - Drogou jsou listy (Folium hyoscyami), popř. semena (Semen hyoscyami). Ještě v 1. polovině 20. stol. se blín jako léčivka pěstoval v mnoha evropských zemích i v USA. Na farmaceutickou surovinu se dnes pěstuje v Egyptě, Indii a SSSR příbuzný
druh b. bezbranný (H. muticus), rostoucí planě ze Súdánu přes Arábii do Iránu a Pákistánu. Listy b. se sbírají na začátku kvetení rostlin, pro průmyslové účely se sbírají i celé vrcholky natě. Listy i nať jsou choulostivé na namačkání. Semena
se získávají vymlácením zralých tobolek po sebráni celých plodenství. Droga páchne slabě omamně, chutná ostře hořce a slaně. Blínové drogy jsou prudce jedovaté, proto je nesmí sbírat školní mládež; také dospěli je musí sbírat v rukavicích a chránit si
oči brýlemi. Účinnými látkami jsou jedovaté tropanové alkaloidy L-hyoscyamin (přechází již při sušení v racemický D,L-atropin) a skopolamin v poměru 1:1,2. Egyptský b. bezbranný je mnohem bohatší na L-hyoscyamin (0,5 - 1,4%) než b. černý (0,04 - 0,08%),
na skopolamin je však chudší. Oba druhy jsou využívanou surovinou (nikoli u nás) pro izolaci hyoscyaminu, popřípadě po technologické úpravě atropinu, méně pro izolaci skopolarninu. V semenech blinu je olej složený z kyselin linolové, palmitové a stearové.
Tato droga nemá dnes praktické upotřebení. Tropanové alkaloidy ovlivňují výrazně centrální nervstvo, hlavně
mozek. V malých dávkách dráždí, ve větších způsobují ochrnutí. Působí jako parasympatikolytika, ovlivňují zejména činnost žláz a hladkého svalstva. Tlumí činnost slinných a potních žláz, sekreci žaludečních šťáv a uvolňují křeče hladkého
svalstva. Proto se užívají k odstranění křečí při žlučníkových a ledvinových kolikách i při astmatických záchvatech. Působí také antiemeticky. V očním lékařství se využívá mydriatický účinek atropinu. který po vkápnutí jeho roztoku do
oka způsobí ochrnutí svěrače duhovky, a tím se rozšíří zornička. Lékařství b. jako drogu pro přímé použití nepředpisuje. Přesně dávkovat lze jen čisté alkaloidy, jež se předpisují v injekcích, tabletách nebo kapkách. Z galenických přípravků má
snad zcela omezený význam blínový olej (Oleum hyoscyami), získaný z listové drogy vyloužením horkým olejem. Používal se dříve jako mazání proti revmatismu. B. jako léčivku znaly již starověké národy Středomoří. Ve středověku sloužil jako anestetikum
při operacích, byl však i narkotikem a součásti čarodějných mastí pro hysterické ženy, nápojů lásky (omamující účinek skopolarninu) a nenahraditelným prostředkem travičů.
|
K poměrně hoj. výskytu b. ve Středomoří, stejně jako v některých oblastech střed. Evropy mohlo přispět jeho kdysi rozsáhlé pěstováni ve středověku.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
