PETRŽEL
ZAHRADNÍ
Miříkovité (okoličnaté)
Petroselinum
crispum (Mill.) A. W. Hilll
Bas.: Apium crispum Mill,
Syn.: P. hortense G. F. Hoffm.
Apiaceae (Umbelliferae)
 |
|
Dvouletá
bylina, lysá, 30 - 100 cm vys., s vřetenovitým až slabě řepovitým,
svislým kořenem, celá kořenně aromatická. Lodyhy (až ve 2. roce) jsou
přímé, oblé, jemně rýhované, v hor. polovině volně a dl. větvené, s větvemi
přímo namířenými, k vrcholu často vstřícnými až přeslenitými. Listy jsou
střídavé, tmavozelené, svrchu lesklé, přízemní (v 1. roce) ve volné růžici.
Dol. lodyžní listy jsou řapíkaté, s čepeli v obrysu trojhrannou (2) až
3krát zpeřeně trojsečnou nebo ± zpeřeně hluboce zastřihávanou, s úkrojky
posledního řádu obvejčitě klínovitými a s pereně zastřihávanými nebo ±
trojlaločnými cípy, s bolavě chrupavčitou špičkou. Lodyžní listy, zejména
hor., jsou bělomázdřitě lemovanou pochvou přisedlé, jednodušeji členěné,
s úkrojky posledního řádu kopinatými a celokrajnými.
Čepele nejhořejších listů jsou 3 - 5 sečné. Květenství tvoři okoliky,
složené z 8 - 20 dl. stopkatých okolíčků, na lodyze a jejich větvích koncové,
s obaly i obalíčky. Květy jsou většinou obojaké, zčásti jen prašníkové,
paprsčité, kromě pestíku pětičetné, s volnými obaly. Kalich je nezřetelný.
|
Korunní lístky jen l mm dl., na vrcholu vykrojené, do středu květu přehnuté,
žlutavé nebo načervenalé. Semeník je spodní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, na
vrcholu s nadplodním žláznatým terčem. Plodem je šir. vejcovitá, na spodině
± srdčitá, šedohnědá, tupě hranatá a nízce žebernatá dvounažka rozdělující se
ve zralosti svisle odzdola ve 2 matně lesklé, lysé a jemně hrbolkaté nažky.
VI. - VIII. Pův. nejspíš v jihových. Evropě nebo v záp. Asii (var. sylvestre,
také jako vytrvalá bylina). V důsledku dávného pěstování p. a poměrně snadného
zplaňování i zdomácňování, zejména v jižnějších oblastech Evropy, je stanovení
prvotního areálu obtížné. Dnes se petržel pěstuje jako kořenná zelenina ve všech
světadílech ve třech odlišných typech, s řadou výnosných kultivarů. Je to var.
vulgare, s plochými listovými úkrojky, a var. crispum, s listovými
úkrojky bohatě kadeřavými, oboje jako listové koření; var. radicosum
je kořenová i listová zelenina a pěstuje se nejčastěji. - Drogou jsou převážně
kořeny (Radix petroselini), řidčeji i zralé plody (Fructus petroselini). Droga
z kořenů je slabě nažloutlá a příjemně kořenně voní i chutná. Kořeny i plody
se vykupuji ze zelinářských kultur. U nás byly vyšlechtěny hodnotné kultivary
cv. Olomoucká Dlouhá, cv. Hanácká a cv. Dobra. Pro farmaceutické účely jsou
vhodné. Výnosy kořenů dosahují až 40 q/ha, u plodů ± 10 q/ha. Účinnou látkou
drog je silice, v kořenech 0,1 -0,3%, v plodech 2 - 6%. Hlav. součásti silice
má být apiol (alespoň 30%) vedle myristicinu, který nesmí nad apiolem převažovat.
Kultivary s převažujícím myristicinem nebo alyltetrametoxybenzolem nejsou pro
farmaceutické účely přípustné! Dále obsahuje silice pinen, felandren, cymol
a další složky. V kořenové droze jsou také glykosidy apigeninu a luteolinu,
polyiny falkarinol a falkarinon a furokumarin bergapten, které se rovněž podílejí
na účinku drogy.
Farmakologický
účinek silice je výrazně močopudný, dráždí ledviny a překrvuje pánevní
orgány. Ve vys. dávkách je silice dokonce jedovatá, zprvu dráždí centrální
nervstvo, pak působí pocit opojení a posléze záněty nervů (polyneuritida).
Užívá se nálev drogy samotné nebo v diuretických čajových směsích a hromadně
vyráběných léčivých přípravcích při infekčních chorobách močového ústrojí,
hlav. měchýře, a po zánětech prostaty. Malé dávky odstraňuji nechutenství
a podporuji trávení. Pro překrvování pánevních ústrojů ho nelze doporučit
těhotným. V lidovém použití je p. známým prostředkem k upravení menstruace
a cenila se i jako afrodisiakum. Nálev se užíval zevně k odstraňování
pih (účinek furokumarinu) a proti kožním cizopasníkům.
|
Léčivé
vlastnosti p. byly vys. oceňovány ve středověku. Silice byla poprvé vydestilována
v 16. a apiol získán v krystalické směsi na počátku 18. stol. Petrželová silice
se používá v potravinářském průmyslu a je nepostradatelná při výrobě polévkových
koření. Petržel patří k nejrozšířenějším a nejběžnějším kořenovým zeleninám
a k listovým kořením.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze roku
1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
