PELYNĚK KOZALEC ("ESTRAGON")
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Artemisia dracunculus L.
Asteraceae (Compositae)
 |
|
Vytrvalá bylina (někdy až polokeř), 50 - 120 cm vys., trsnatá, s četnými chomáčkovitě větvenými lodyhami a s výrazným aromatickým pachem. Listy jsou střídavé a
přisedlé, s čepelemi převážně nečleněnými, jen u nejdolejších listů na vrcholku trojklanými, u ostatních kopinatými až čárkovitými, pichlavě špičatými, celokrajnými až zubatými, ± lesklými, lysými a se zpeřenou žilnatinou. Květenství je vrcholové,
latovité, složené z úborů. Úbory jsou četné, drobné, ± kulovité, chudokvěté, nicí, zprvu bělavé, později ± červenavé. Zákrov je ± polokulovitý, střechovitý a víceřadý a květní lůžko je lysé a bez plevek. Všechny květy v úboru jsou trubkovité, paprsčité,
kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, obvodové samičí, vnitřní obojaké a z nich středové nebo všechny vnitřní jalové. Koruna je úzce trubkovitá, s pětiklaným okrajem,
žlutavá, u obvodových květů redukovaná. Tyčinky jsou souprašné a semeník spodní ze 2 plodolistů a jednopouzdrý. Plodem jsou drobné, válcovité, ze stran ± smáčklo nažky, bez výrazných žeber a chmýru. VII. - X.
|
U nás se dříve pěstoval estragon jako kořenná rostlina, dnes v omezeném rozsahu i jako léčivka. Druh roste roztr. až dosti hoj. podél vodních toků v nížině až podhůří
na sev. polokouli z mírného pásu do subtropů, a to z vých. Evropy (SSSR) celou Asií do většiny území záp. poloviny Sev. Ameriky (až ± k 95° z. z. d., státy Colorado a Texas v USA), podél řeky Jeniseje ve střed. Sibiři až ± k 63° s. z. s. Pův. areál snad
jen v jihových. oblastech evropské části SSSR.. Z kultur jen zřídka zplaňuje, a protože snadno vymrzá, pouze ojediněle zdomácňuje. - Drogou je hustě olistěná nať (Herba dracunculi), sklizená před květem bez dol., někdy dřevnatých části lodyh. Droga je
sivozelená, rozemnutá voní jemně po anýzu a chutná kořenně nahořkle. Na drogu se kozalec pěstuje v malých kulturách v Evropě i v USA. V SSSR se sbírá z přírodních porostů. Pro pěstování v teplejších oblastech je výhodný v NDR z francouzských typů estragonu
vyšlechtěný kultivar, který je sterilní, množí se dělením trsů, má jemnou vůni, ale je náchylný k vymrzání. U nás se pěstuje kultivar cv. Ruský Krajový, který je proti vymrzání odolný. U citlivých osob může práce s estragonem (při sklizni, sušení a jiné
manipulaci) vyvolávat alergické vyrážky. Účinnou složkou drogy je estragonová silice (± 0,5%), jejímiž hlav. složkami jsou metylchavikol (estragol), felandren a ocimen. Skladba silice je značně závislá na kultivaru i podmínkách pěstování a sušení; některé
francouzské estragony se vyznačují např. vys. obsahem silice (až 3%), ale jen tehdy, pěstuji-li se v určité, klimaticky vhodné oblasti. Kromě silice jsou v droze kumariny (dimetoxykumarin, herniarin, skoparon). V kořenech (ty se ovšem nesklízejí) byla
nalezena fungistatická látka kapilarin, proto půda po kultuře kozalce obsahuje jen nepatrně zárodků parazitických hub.
Estragon zlepšuje trávení, zažívání a zvyšuje chuť k jídlu. Užívá se nálev samotné drogy (někdy je droga
součásti čajových žaludečních směsi) při nechutenství, poruchách zažíváni, žaludeční nevolnosti a také jako posilující prostředek. Významnější je použiti estragonu jako koření k aromatizování octa (estragonový ocet se používá především ve Francii),
hořčice, polévkových koření, k ochucování salátů, omáček, masových i zeleninových jídel, především ve francouzské i ruské kuchyni. Silice, získávaná destilací natě (zejména ve Francii), se používá v konzervárenském průmyslu (okurky, zeleninové
konzervy) a v likérnictví.
|
Z historie drogy je známo, že se e. začal pěstovat v oblastech při Černém moři a že jeho kultura sahá snad až do starověku. V období antiky se doporučovalo nosit v oděvu
snílky e., které údajně pachem zaháněly jedovaté hady. Do záp. a střed. Evropy se známost o využiti a pěstování kozalce dostaly snad už koncem středověku nebo spíše později. V tu dobu byl e. vyhlášeným lékem proti vodnatelnosti a kurdějím. Současné využití
estragonu v terapii i farmacii je omezené.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
