BENEDIKT LÉKAŘSKÝ ("ČUBET")
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Cnicus benedictus L.
Asteraceae (Compositae)
 |
|
Jednoletá bylina, 10 - 60 cm vys., většinou bohatě větvená, drobně a ± hustě ostnitá. Lodyha je vzpřímená, pětihranná, dole štětinatá, nahoře žláznatá, až pod
květenství ± hustě listnatá. Listy jsou střídavé, podlouhle kopinaté, dol. řapíkaté, kracovitě zubaté nebo peřenoklané, s úkrojky pravoúhle odstávajícími a na krajích ostnitými, střed. a hor. objímavé, nestejně 2krát laločnaté, všechny hustě chlupaté
a lepkavě žláznaté. Květenství tvoří jednotlivé, koncové úbory, naspodu obalené nejvyššími lodyžními listy. Zákrov je dvouřadý, s listeny zakončenými ostnem. Lůžko úborů s hedvábně lesklými plevkami. Květy v úborech jsou jen trubkovité, kromě pestíku
pětičetné, žluté, obvodové jalové, vnitřní obojaké. Tyčinky jsou souprašné. Semeník je spodní ze 2 plodolistů, jednopouzdrý. Plodem jsou podélně rýhované, žlutohnědé nažky, na vrcholu se zubatým okrajem a s dvouřadým chmýrem; vnější chmýr z 10
dl., vnitřní rovněž z 10, ale asi 4krát kratších štětin. VI.-VIII. V ČSSR vz.; výslunné stráně, pahorky, pustá místa a u cest nejteplejších oblasti, hlav. v nížině, řidčeji v pahorkatině, jen z kultur zplanělý, zřídka zavlečený.
|
Druh roste planě nejspíš v oblastech z evropského Středomoří přes Malou Asii, Sýrii a Írán do Afghánistánu. V dalších oblastech skoro všech kontinentů jen zplaněle, řidčeji
zavlečené. - Drogou je nať (Herba cardui benedicti) s nepřekvetlými úbory a s lodyhami do 8 mm v ø. Na trhu je droga z planých porostů (již. Evropa, Malá a Střed. Asie) nebo ze středoevropských kultur, kde se pěstuje v několika vyšlechtěných kultivarech,
u nás cv. Krajový. Výnos drogy až 60 q/ha. Sklizeň lze mechanizovat, ruční sklizen možná jen v rukavicích. Droga je světle zelená, s jednotlivými světle žlutými úbory, její hořkost lze vnímat chutí i čichem. Při jakékoli manipulaci s ní je nutné chránit
ruce rukavicemi, oči brýlemi a ústa a nos rouškou! Jinak působí nepříjemné bolesti vé záněty, především sliznic. B. je typická hořčičná droga, jejíž hlav. obsahovou látkou je germakranolid knicin (± 0,2%). Další hořčina salonitenolid (benediktin) nemusí
být vždy zastoupena. Dále obsahuje nepatrné množství silice s polyacetylénovou složkou, lignany, sliz a organické kyseliny. V nažkách byl zjištěn také lignan arktiin, látka pravděpodobně význačná pro zástupce podshluků (subtribus) Carduinae a
Centaureinae shluku (tribus) Cardueae z čel. Asteraceae. Soudí se, že droga obsahuje i látky antibakteriálně působící.
V lékařství i lidovém léčitelství se používá většinou ve směsi s jinými hořčičnými drogami jako stomachikum
a amarum v čajích podporujících trávení a upravujících činnost zažívacího ústrojí, hlav. jater a žlučníku. Nejčastější lékové formy jsou nálev (čaj) nebo lihový výtažek podávaný jako kapky. Vyšší dávky mohou způsobit nevolnost až dávení.
Pozoruhodné, zatím experimentální, indikace benediktu v terapii jsou pásový opar (antivirové účinky?) a revmatismus (zvýšené vylučováni urátů močí). Zdá se, že se droga více rozšířila v terapii až v 16. stol., z tehdejší doby
je známa jeho chvála i doporučeni ve známém Herbáři P. A. Mattioliho. V žádné tehdejší lékárně nechyběla Aqua Cardui Benedicti jako vyhlášený lék proti moru. Zprávy o b. i jeho kultura se do střed. Evropy dostaly prostřednictvím mnichů benediktýnů,
kteří ho pěstovali s ostatními léčivkami na zahradách svých klášterů. Nejvyšší poptávka po droze nebyla však terapeutická, po skončení první světové války měla sloužit jako náhražka chmelu v pivovarnictví. Tato konjunktura byla však jen krátkodobá.
Droga je také součásti bylinných směsi při výrobě tzv. žaludečních likérů, zejména známé benediktýnky, vyhlášeného likéru francouzského původu, jehož prvními výrobci byli mniši benediktýni v klášteře ve Fécamp na pobřeží sev. od Le Havru v Normandii.
|
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
