MEDVĚDICE LÉKAŘSKÁ
Vřesovcovité
Arctostaphylos uva-ursi (L.) Spreng.
Bas.: Arbutus uva-ursi L.
Ericaceae
 |
|
Keř, v ČSSR chráněný, nízký, rozprostřený, s tuhými, 20 až 150 cm dl. stonky, s červenohnědou šupinatou horkou a hustě listnatými, na konci vystoupavými větvemi.
Listy jsou střídavé, s krátkým, jemně brvitým řapíkem a s kožovitou, vždyzelenou, obvejčitou až obkopinatě klínovitou, vpředu tupou, celokrajnou, svrchu leskle tmavozelenou, vespod bledší čepelí, s vyniklou síťnatou žilnatinou (nikoli tečkovanou
jako u listů brusinky) a s plochým, jemně brvitým okrajem. Květenství tvoří koncové, krátké, nicí hrozny se 3 - 12 květy, jež jsou stopkaté (na stopce 2 vejčité listence), obojaké, paprsčité, pětičetné, se srostlými obaly. Kalich je pětizubý a
koruna vejcovitě bankovka, zelenavě bílá až růžová, opadavá, s 5 přiokrouhlými, k obvodu ohnutými cípy a uvnitř s podélnými řadami chlupů. Tyčinky jsou obdiplostemonické (5+5), vetknuté chlupatými, v dol. třetině ztloustlými nitkami na dně koruny
a s nachovými, do středu květu zvrácenými prašníky. Semeník je svrchní z 5 plodolistů, pětipouzdrý a plodem je kulovitá, lesklá, tmavočervená, moučnatá peckovice, s 5 jednosemennými peckami, na spodině s vyřvávajícím kalichem.
|
III. - VI. (VIl.) V ČSSR roztr. až vz., někdy v menších souvislých porostech; světlé bory, porosty jalovce, vřesoviště, výslunná místa v křovinách, skalní výklenky chráněné
před větry a v zimě se sněhovou pokrývkou z pahorkatiny do alpínského stupně. Doba květu kolísá v závislosti na nadmořské výšce naleziště. Druh roste v mírném pásu sev. polokoule, odkud přesahuje do Arktidy a do pohoří v již. Evropě a na Kavkaz. Hustota
nalezišť řidne od sev. k jihu. Druh je citlivý na půdní vlhkost (suchá a výslunná místa), vyžaduje ochranu před přímými větry a každoroční důkladnou sněhovou pokrývku, jinak je ohrožen mrazem. Je to pionýrský keř holých suťových hald a lavinových splazů,
jež místy porůstá hustým kobercem. Rostlina může dosáhnout stáří až 100 roků, zničením hlav. kořene uhyne však celá rostlina. Podle nálezů pecek rostla medvědice na různých místech střed, a sev. Evropy již v pleistocénu. - Drogou jsou listy (Folium uvae-ursi).
Hlav. dodavateli zatím výlučně sběrové drogy jsou SSSR, Skandinávie, alpské státy, Španělsko (Pyreneje). Pokusy s pěstováním (u nás na Slovensku) pomoci sazenic z vegetativního množení se zatím nejeví jako ekonomicky schůdné. Technika sběru je stejná
jako u brusinky. Droga je tmavozelená (hnědé a černé listy se odstraňují), bez pachu a s ostře stahující nahořklou chutí. Případná sladká pachuť je známkou předčasného sběru a pochází z cukerných složek rozloženého arbutinu. Účinnou látkou drogy je arbutin
(5 - 14%) hydrolyzující se na hydrochinon¨a D-glukózu. Arbutin provází menši množství metylarbutinu [poměr k arbutinu je 1:3 (4)]. V droze je dále arbutinester kyseliny galové, 6 - 19% tříslovin, indolové alkaloidy, konečně asi 1,5 % flavonoidů s kvercetinem
a myricetinem jako aglykony.
Droga m. je vynikající dezinficiens močových cest. Uplatňuje se hlav. antibakteriální účinek hydrochinonu,
který vzniká po hydrolýze arbutinu. I flavonoidy přispívají pravděpodobně k diuretickému účinku. Droga se užívá samotná nebo v čajových diuretických směsích. Droga z m. musí být hrubě práškovaná, protože celé nebo málo drcené listy se těžko vyluhují.
K nálevu se používá jen vlažná voda. Horkou vodou by se z drogy vyloužily třísloviny, které se většinou, hlav. u děti, špatně snášejí a způsobují nevolnost, zvracení a zácpy. Po dlouhodobém užívání vys. dávek hrozí nebezpečí otravy, při které jsou
zasažena játra a která působí glykosurii. Proto je laické užívání drogy nežádoucí i nebezpečné. Arbutin působí při infekcích močových cest zasažených mikroby, jako Escherichia coli, Staphylococcus aureus atd. jen tehdy, má-li moč zásaditou
reakci. Jen v tom případě se z něho totiž uvolňuje účinný hydrochinon. Proto se doporučuje přidat do nálevu na špičku nože zažívací sodu (kyselý uhličitan sodný). Takto upravený nálev je dobrým lékem při chronických zánětech močovodů, močového
měchýře, ledvinových pánviček a při obtížích po ledvinových kolikách.
|
Účinný komplex látek m. je součásti četných hromadně vyráběných léčivých .přípravků se stejnými indikacemi. M. je starou léčivkou seveřanů (od 12. stol.), ve střed. Evropě
byla zavedena do terapie až v 18. stol., ale brzy se ji dostalo šir. uznání.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
