MATEŘÍDOUŠKA OBECNÁ
Hluchavkovité (pyskaté)
Thymus serpyllum L. sp. aggr.
Lamiaceae (Labiatae)
 |
|
Drobné h nebo vytrvalá bylina, se stonky jen dole zdřevnatělými, s dl. plazivými, nekvetoucími výběžky nebo rostliny krátce plazivé až trsnaté, bez výběžků. Stonky
jsou vystoupavé až přímé, 5 - 30 cm vys., ostré čtyřhranné nebo ± oblé, s různým typem oděni, na hranách chlupaté a na plochách lysé nebo kolem dokola chlupaté až huňaté nebo v dol. a střed, části lodyh s oděním prvého a v hor. části druhého typu.
Listy jsou křižmostojné, kratičce řapíkaté až ± přisedlé a čepele čárkovité, kopinaté, eliptičné, vejčité, kopisťovité až přiokrouhlé, celokrajné, žláznatě tečkované, se slabě podvinutým až plochým okrajem, lysé, brvité, roztroušeně až hustě chlupaté,
vespod s různým průběhem a zřetelností žilnatiny. Květenství tvoří ± kulovitý nebo prodloužený, dole často přetrhovaný lichoklas z ± oddálených lichopřeslenů, složených ze
3 - 6 (8) květů. Květy jsou drobné, krátce stopkaté, souměrné, se srostlými obaly. Kalich je ± zvonkovitý, s 10 vyniklými žilkami a koruna dvoupyská, tmavě nebo světle fialovočervená, s krátkou trubkou, hor. pyskem mělce dvoulaločným a dol. hluboce
trojdílným.
|
Tyčinky jsou dvoumocné. Semeník svrchní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý. Plodem jsou 4 drobné, elipsoidní tvrdky. IV. - IX., podle stanoviště a nadmořské výšky naleziště.
Ze souborného druhu roste v ČSSR roztr. až hoj. nejméně 7 druhů s řadou poddruhů a s četnými kříženci; výslunné stráně, pastviny, meze, písčiny, skály, světlé lesy, mýtiny z nížiny do hor, častěji v teplejších oblastech. Druhy souboru rostou v Eurasii
převážně v mírném pásu, na jih do pohoří Zagros v záp. Iránu, do Himaláje a střed. Číny; izolovaný výskyt je v Africe v pohoří Atlasu a Etiopii. Zavlečené v Sev. Americe. - Drogou je kvetoucí nať (Herba serpylii), tj. nepřekvetlé, hustě olistěné části
rostlin, bez dol. zdřevnatělých a bezlistých částí stonků. Droga je světle až šedě zelená, s množstvím fialových květů, voní příjemně po tymolu a kořenně nahořkle chutná. Seřezává se nožem nebo srpem tak, aby se tahem nepoškodily kořeny. Z čistých porostů
lze za 1 hod. sebrat až 5 kg natě. Zatím sběrová droga (pěstování bude asi nutné), hlav. dodavateli jsou státy střed, a vých. Evropy. Obsahuje silici (0,2 - 0,6%) a kromě ní třísloviny, hořčiny, organické kyseliny. Hlav. složkami velmi bohaté a zastoupením
jednotlivých látek nejednotné silice jsou p-cymen, tymol, linalool, terpineol, karvakrol, borneol, citral, geraniol a geranylacetát.
Soubor obsahových látek mateřídoušky účinkuje dezinfekčně a karminativně. V lékařství i lidovém léčitelství
se doporučuje a používá nálev drogy samotné nebo v čajových směsích (prsní čaje) při zánětech hor. cest dýchacích, provázených úporným kašlem, poněvadž mírni jeho záchvaty a uvolňuje zahlenění při současném antibakteriálním působení. Droga
je proto součástí galenických přípravku v lékárnách či hromadné vyráběných (kapky, sirupy, balzámy). Lidové léčitelství doporučuje drogu i proti poruchám trávení vzhledem k jejím účinkům dezinfekčním, protikřečovým a karminativním. Třisloviny
se uplatňují i protiprůjmově. Zevně se osvědčil nálev, popřípadě výtažek z drogy k obkladům na otoky i dermatózy, do koupeli a jako kloktadlo. Silice samotná je součástí léčebné kosmetiky (ústní vody, zubní pasty, masážní gely) nebo protirevmatických
mazání.
|
Čistá silice se získává destilací čerstvé natě s vodní párou a vyrábí se např. ve Francii, v Jugoslávii a SSSR. Mateřídoušková nať je také koření oblíbené ve francouzské,
italské i německé kuchyni. Používá se i v likérnictví při výrobě známého francouzského aromatického nahořklého likéru šartrésky (podle Chartreuse, sídla kartuziánského kláštera v již. Francii, kde se pův. vyráběl) a příbuzných žaludečních likérů. Již
ve středověku se nať mateřídoušky používala při léčení úplavice, ženských chorob (jako dezinficiens při výtoku), do koupelí a k nakuřování proti šíření moru. Oprávněné místo mezi léčivými rostlinami si udržela dodnes. Některé m. se pěstují i jako skalničky,
většinou vděčné a nenáročné.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
