MAŘINKA VONNÁ
Mořenovité
Galium odoratum (L.) Scop.
Bas.: Asperula odorata L.
Rubiaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, 10 - 40 cm vys., ± lysá, s tenkým, dl. plazivým oddenkem, sytě zelená, při vadnuti a za sucha pronikavě vonící kumarinem. Lodyha je čtyřhranná,
± přímá, lesklá, kromě uzlin hladká. Listy jsou po 6 - 8 v přeslenech, přisedlé, s jednoduchou, celokrajnou čepelí, u dol. listů obvejčitě podlouhlou, u ostatních podlouhle kopinatou až kopinatou, u všech na okraji drsnou a na špičce krátce hrotitou.
Přeslen se v podstatě skládá z dvojice vstřícných listů, ostatní listy v přeslenu jsou pomnožené palisty. Květenství je vrcholičnaté, koncové, bohatě větvené, někdy až latovité. Květy jsou obojaké, paprsčité, kromě pestíku čtyřčetné, se srostlými
obaly. Kalich tvoři nízký lem. Koruna je nálevkovitá, čtyřlaločná až čtyřklaná, se špičatými, svrchu jemně pýřitými cípy, bílá. Tyčinky jsou 4, vetknuté krátkými nitkami při ústi korunní trubky pod zářezy cípů. Semeník je spodní ze dvou plodolistů
a dvoupouzdrý. Plodem je kožovitá, hustě háčkatě štětinkatá, ± kulovitá dvounažka, ve zralosti se rozpadající v polokulovité nažky.
|
Plodem je kožovitá, hustě háčkatě štětinkatá, ± kulovitá dvounažka, ve zralosti se rozpadající v polokulovité nažky. IV.-VI. V ČSSR dosti hoj.; stinné a vlhči listnaté
lesy, význačný průvodce bučin (někdy v porostech), nezřídka také ve smrčinách z nížiny do hor. Druh roste v Eurasii z mírného pásu do pohoří subtropů, ve Středomoří pořídku. Zavlečené v Sev. Americe. - Drogou je kvetoucí, bohatě olistěná nať (Herba asperulae).
Získává se výhradně sběrem. Nať se seřezává nožem nebo sežíná srpem tam, kde jsou souvislé porosty, např. v bučinách. Za 1 hod. lze sebrat ± 3 kg natě. Je náchylná k zapaření, proto se nesmí mačkat a musí se sušit co nejdříve po sběru. Při sušení se
neobrací nebo jen opatrně, protože se snadno drolí. Droga je sytě zelená, po rozemnuti voní příjemně kumarinem a slabě nahořkle chutná. Farmakologicky účinnou látkou je příznačně aromatický kumarin. Je to lakton kyseliny kumarinové a vzniká až při sušeni
z glykosidu melilotosidu působením enzymu glykosidázy. Účinné jsou i další obsahové látky, a to glykosid asperulin podobný aukubinu, který je hlav. v mladých listech (až 14%), starší listy ho mají méně, dále organické kyseliny, antrachinony a naftalínové
deriváty. Posledně jmenované jsou převážně v kořenech, ale jejich přítomnost byla zjištěna i v droze.
Kumarin mařinky a také jiných na kumarin bohatých rostlin (např. komonic z čel. bobovitých - Melilotus,
Fabaceae) účinkuje jako spazmolytikum, sedativum až narkotikum, to zejména ve vyšších dávkách, kdy už působí i jedovatě na játra. Proto se droga využívá v lékařství jen omezeně a s vel. opatrností. Předpisuje se v nálevu samotná nebo v čajových
směsích pro uklidnění, při nespavosti, předrážděnosti, neurovegetativnich potížích, dále jako mírné diuretikum (antrachinony) a při rekonvalescenci. K novým indikacím patři i některé formy hypertenze.
|
Schopnost snižovat krevní tlak se připisuje asperulinu a asperulosidu. Farmakologicky zajímavá je sloučenina vznikající z kumarinu spojením jeho dvou molekul, a to pravděpodobně
působením baktérii, např. ve vlhkém seně. Je to tzv. dikumarol. Má antikoagulační účinky a byl objeven při průzkumu příčin krvácivosti dobytka.
V lidovém léčitelství se nálev z drogy užívá při chorobách jater (homeopatická terapie), zažívacích potížích,
předmenstruačních migrénách, kde se doporučují i obklady na hlavu z čerstvé natě. Droga se také upotřebuje jako korigens pachu a chuti některých čajových směsí a bylinných koupelí. Na předávkování drogy upozorňují bolesti hlavy a závrati.
|
Proto se drogy S kumarinem nedoporučují k aromatizování potravinářských výrobků, i když např. v některých krajích Francie a NSR patři m. jako koření k chuťové a vonné
úpravě některých omáček, k aromatizování vin a jiných alkoholických nápojů. Čistý kumarin se rovněž někde používá k aromatizování některých druhů kuřlavého a šňupavého tabáku. Droga se již od středověku hoj. používala do vykuřovacích směsí, k léčení
zažívacích neduhů i jako posilující prostředek. Máčením čerstvé mařinkové natě v bílém nasládlém víně se připravovala proslavená bowle (májové víno), kterou snad jako první začali již v 9. stol. připravovat mniši benediktýnského řádu. Májové víno je
dosud velmi oblíbené v Porýní a v oblasti kolem Vídně.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
