MÁK VLČÍ
Makovité
Papaver rhoeas L.
Papaveraceae
 |
|
Jednoletá, řidčeji ozimá bylina, odstále chlupatá až štětinatá, 25 - 90 cm vys., bíle mléčící. Lodyha je ± přímá, často s více lodyhami, ale chudě větvená.
Listy jsou střídavé, dol. krátce řapíkaté, ostatní přisedlé, s podlouhlou, 1 -2krát peřenoklanou až peřenodílnou čepelí, s hrubě zubatými, pilovitými nebo zastřihávanými úkrojky, s koncovým největším. Květy jsou jednotlivé, na dl., ± zprohýbaných,
odstále chlupatých stopkách, před rozkvětem nicí, obojaké, s dvoučetnými volnými obaly. Kališní lístky 2, prchavé a korunní 2+2, okrouhlé, ± celokrajné, se zmuchlanou vernaci, nachově červené, dole s lesklou, černou skvrnou, zřídka bílé. Tyčinky
jsou četné, s tenkými nitkami a modravými prašníky. Semeník je svrchní, synkarpický, z (5) 8 - 12 (18) plodolistů, paprsčitě neúplně přehrádkovaný. Blizna je přisedlá, paprsčitá, ± plochá, sametová a s mělkými laloky v počtu plodolistů. Plodem
je šir. obvejcovitá, dole zaoblená, lysá, slabě žebernatá malá tobolka (makovice) otvírající se otvory pod bliznou mezi laloky.
|
Semena jsou četná, ledvinitá, s tmavohnědým, síťnatě důlkatým osemením a s olejnatým endospermem. V.—VIl. V ČSSR z nížiny do podhůří, někde hoj., jinde vz., v teplejších
oblastech jako převážně vápnomilný plevel (pole, meze, hráze, náspy, navážky, rumiště), v některých oblastech nahrazen jinými plevelnými druhy máku, m. polním (P. argemone), m. pochybným (P. dubium) nebo m. zvrhlým (P. hybridům). Pův.
nejspíš jen v asijském vých. Středomoří a v přilehlé části Blízkého východu. Ve střed. Evropě jako význačný archeofyt, zavlečený s obilním osivem již během neolitu. M. vlčí zdomácněl téměř na celém světě jako plevelový kosmopolit dlouhodobým zavlékáním
a snadným zdomácňováním. - Drogou jsou korunní lístky z plně nakvetlých rostlin (Flos rhoeados), sbírané za suchého počasí. Získává se výhradně sběrem, na trh přichází ze států Balkánského poloostrova, ale občas i ze střed. a jihových. Evropy. Používáním
herbicidů v zemědělství se rychle snižuje dříve hoj. výskyt m. vlčího (podobně jako u chrpy), proto je stále obtížnější drogu získat. Korunní lístky jiných červenokvětých planých druhů máku v droze jsou sice nezávadnou, ale nežádoucí příměsí. Droga obsahuje
antokyanová barviva (např. cyanin a mekocyanin) s vynikajícími barvicími vlastnostmi. Z alkaloidů pak narkotinu příbuzný rhoeadin a další báze rhoeadinové skupiny (protopin, sinaktin). Mají údajně malou farmakodynamickou aktivitu, ale podrobnější průzkum
chybí. Droga obsahuje dále malé množství slizu.
V současné terapii se droga používá již jen velmi zřídka, i když je známý její tlumivý účinek na dýchací
centrum a protikřečové působení rhoeadinu na pokusných zvířatech. V lidovém léčitelství se nálev z drogy doporučuje jako tišící prostředek při zánětech hor. cest dýchacích, hlav. u dětí. Proto je droga také součástí některých prsních
čajových směsí a sirupů proti nachlazení, chrapotu a k usnadnění odkašlávání. Zevně se nálev doporučuje k výplachům očí při zánětech spojivek a jako vlasové tonikum. Použiti květní drogy v. máku při léčení nemocí z nachlazení u dětí je známo u
národů vých. Středomoří již ze starověku. Jinak se droga ještě dnes upotřebuje hlav. pro vzhledovou úpravu některých čajových směsí.
|
Také jako zdroj přírodního barviva v potravinářství, a to do některých ovocných nebo masových trestí, případně k přibarvování červeného vína. Ještě ve středověku byla
droga velmi, ceněna, v současnosti je již téměř obsoletní.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
