MACEŠKA TROJBAREVNÁ
Violkovité
Viola tricolor L.
Violaceae
 |
|
Jednoletá, dvouletá zřídka až vytrvalá bylina ± lysá, 10-30 cm vys., s lodyhami většinou větvenými, přímými nebo vystoupavými, oblými nebo ± hranatými,
žlutozelenými nebo světle zelenými. Listy jsou střídavé, dl. řapíkaté, s čepeli u dol. listů ± vejčitě okrouhlou, srdčitou, u hor. vejčitou až kopinatou, u všech oddálené vroubkovanou. Palisty jsou hluboce peřenolaločné až peřenoklané, se 2 - 4
páry laloků, s koncovým úkrojkem největším, většinou vroubkovaným, podobným samostatnému listu. Květy jsou jednotlivé, úžlabní, dl. stopkaté, ničí, obojaké, souměrné, kromě pestíku pětičetné, s volnými obaly. Kališní lístky jsou kopinaté, dole
s čtyřhranným až okrouhlým přívěskem, korunní zřetelně delší než kalich, Sir. obvejčité, všechny bledožluté nebo dva hor. fialové anebo modrofialové, tři dol. s nachovými podélnými proužky; střed, z nich je protažený nazad v rovnou, tupou a fialovou
ostruhu a postranní lístky jsou nahoru namířené nebo aspoň vodorovné. Tyčinky mají kratičké nitky.
|
Semeník je svrchní ze 3 plodolistů, jednopouzdrý, s čnělkou při spodině kolénkatou a s mističkovitou bliznou po straně paličkovitého vrcholu. Plodem je pouzdrosečná,
vejcovitá, přímá a lysá tobolka. Semena jsou hruškovitá, žlutá. V.-IX. V ČSSR roztr. až dosti hoj.; louky, meze, pastviny, písčiny, náplavy, také jako plevel z nížiny do podhůří, místy i v horách. Druh roste v Evropě, kromě krajního jihu až na Ural,
s těžištěm v mírném pásu a je dosti proměnlivý. Na drogu se sbírají rostliny pouze vlastního poddruhu subsp. tricolor, který se zavlečené vyskytuje na Sibiři a vz. ve Střed., v již. a jihových. Asii, v Sev. a Již. Americe a na Nov. Zélandě. M.
trojbarevná patři do skupiny rodičovských druhů, z nichž vznikl křížením již před více než 160 lety v Anglii základ pro dnešní velko- a pestrokvěté kultivary macešky zahradní (V. x witrockiand). - Drogou je kvetoucí nať (Herba violae tricoloris)
nebo výjimečně květy (Plos violae tricoloris). Sběr u květní drogy sbírané bez stopek a příměsi listů je značně náročný (za 1 hod. se sebere nejvýš 100 g), proto se sbírá převážně kvetoucí nať, a to odřezáváním nebo sežínáním (za 1 hod. lze sebrat až
10 kg). Nať se snadno zapařuje, proto se doporučuje ji pomačkat a rychle usušit. Droga je nedrolivá, světle zelená (zapařením nebo nevhodným sušením žloutne, hnědne a ztrácí účinnost), bez pachu, chutná slabě aromaticky, poněkud sladce a slizovitě. Převážně
sběrovou drogu dodávají na trh balkánské a východoevropské státy. Jen výjimečně se m. na drogu pěstuje. Pěstované rostliny skýtají však během vegetace až 3 sklizně. Droga obsahuje málo známé saponiny, flavonové glykosidy (rutin, violutosid), metylester
kys. salicylové, poměrně hodně slizu (9%), tvořeného z větší části kyselinou uronovou, a třisloviny. Nověji byly izolovány glykosidy apigeninu (vicenin aj.). Přítomnost alkaloidů nebyla potvrzena.
Použití drog z macešky v lékařství a lidovém léčitelství není zanedbatelné. Doporučují se v nálevu samotné
nebo v čajových směsích, zhruba pro tři indikační oblasti. Především se doporučují jako prostředky močopudné, a to samotné nebo v kombinaci s dalšími diuretiky. Dále jako sekretolytika při úporném kašli, katarech hor. cest dýchacích,
doprovázených horečkami, s nedostatečným odhleňováním a suchým, úporným kašlem. Konečně jako prostředky usnadňující pocení při chorobách z nachlazení a chřipkových epidemiích. Předávkováni způsobuje zvracení. Tento nepříznivý vedlejší
účinek se připisoval údajně alkaloidu emetinového typu, který však nebyl v droze m. nověji potvrzen, bude se proto asi jednat o účinek saponinů, zatím málo známých. Zevně se používají drogy jako kloktadlo na zanícené sliznice a jako změkčující
prostředek na otoky.
|
Ve starověku nebyla m. trojbarevná jako léčivka známá. V Evropě se v této úloze objevuje poprvé až v bylinářích ze 16. stol., s použitím na kožní onemocnění. Teprve od
konce 18. stol. se začala uplatňovat v lékařství. Ani dnes nepatři mezi základní a nepostradatelné léčivé rostliny, podržuje si však přesto trvalé místo v dnešní terapii.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
