LOPUCH VĚTŠÍ
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Arctium lappa L
Syn.: Lappa major Gaertn.
Asteraceae (Compositae)
 |
|
Dvouletá bylina, 80 - 180 cm vys., s plazivým, rozvětveným, masitým, až 60 cm dl. kořenem. Lodyhy jsou přímé, tlusté, brázdité, s dřeni, bohatě větvené, vlnatě
pýřité a často červenavé. Listy jsou střídavé, většinou řapíkaté, s vejčitě srdčitou, tupou, celokrajnou nebo oddálené jemně chrupavčitě zubatou čepeli, svrchu sytě zelenou a pýřitou, vespod šedoplstnatou, později olysávajicí. Dol. listy až s 50
cm dl., hranatým, tlustým, žlábkovitým a zcela dření vyplněným řapíkem, nejhořejší srdčitou spodinou čepele ± přisedlé. Květenství je chocholičnaté, složené z oborů, s dol. větvemi mnohem delšími než jsou hor. Úbory jsou koncové, kulovité, 3,5
- 4,5 cm v Ø, se střechovitým, lysým nebo velmi řídce pavučinatým zákrovem. Listeny zákrovu jsou úzce čárkovité, zelené, dole brvitě zubaté, se žlutou, háčkatou, dovnitř úboru zahnutou špičkou. Lůžko úborů je štětinkaté, s plevkami. Květy
jsou obojaké, jen obvodové zpravidla jalové, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly. Kalich je nezřetelný a koruna trubkovitá, pětiklaná, tmavofialová.
|
Tyčinky jsou souprašné. Semeník je spodní ze 2 plodolistů a jednopouzdrý. Plodem je obvejcovitě podlouhlá, ± smáčklá a rýhované svraskalá, černá nažka, na vrcholu s víceřadým
chmýrem z jednoduchých paprsků. VIl. až IX. V ČSSR dosti hoj.; pustá místa, skládky, rumiště, hráze, palouky, pastviny, příkopy, štěrkoviska, suti, u cest a u plotů, někdy v luzích a při potocích z nížiny do podhůří. Nápadný průvodce vyhnojených půd
v blízkosti sídlišť na výslunných stanovištích. Druh roste v celé Evropě kromě krajního sev. a v mírném a subtrop. pásu Asie. V Evropě snad jako archeofyt. Zavlečené v Americe. - Drogou jsou kořeny (Radix bardanae). Dnes se připouštějí i kořeny dalších,
vzhledem podobných druhů, tj. l. menšího (A. minus), l. plstnatého (A. tomentosum) a l. hajního (A. nemorosum), i některých jejich kříženců, tj. A. x nothum (=A. lappa x A. minus), A. x cimbricum (= A. lappa x A. nemorosum) a.
A. x ambiguum (= A. lappa x A. tomentosum). Droga se dnes získává většinou z jednoletých, méně z dvouletých kultur lopuchu většího. Pro sběr jakostní drogy je výhodný podzim 1. nebo jaro 2. roku vegetace rostlin. Někdy se doporučuje účinné složky
drogy před sušením ”stabilizovat” ponořením kořenů na několik min. do vroucí vody nebo na ně působit v uzavřeném prostoru (např. v kovové krabici s víkem či v sudu) alkoholovými párami. Droga je tmavohnědá, podélně zvrásnělá, lehce lámavá, na lomu světlá
a s tmavšími soustřednými paprsky a řídkou dření. Je bez pachu a chutná zprvu slizovitě nasládle, později hořce. Droga se získává sběrem kořenů z planých rostlin nebo z kultur, které se v současnosti k získávání drogy zakládají. Výnosy z vhodně založených
polních kultur jsou ± 20 q/ha. Ve vel. se lopuch pěstuje hlav. v Belgii, Itálii, obou německých státech a ve Francii, u nás a jinde jen omezeně. Účinné látky drogy nejsou dosud zevrubně známé. Droga obsahuje asi 14 polyacetylenických sloučenin, s výrazným
baktericidnim a fungicidním účinkem. Tyto sloučeniny jsou velmi nestálé a jsou obsaženy hlav. v čerstvých kořenech (proto je doporučovaná stabilizace drogy výhodná!). Dále obsahuje triterpenoidní glykosidy, sliz a inulin (40 - 50%). Pozoruhodná je přítomnost
horčin lignanového typu, např. arktigeninu, dalších lignanů a jejich glykosidů.
Použiti drogy je v lidovém léčitelství i lékařství rozsáhlé. Účinkuje příznivě při poruchách tráveni, např.
při gastritidách a vředové chorobě jako podpůrné léčivo. Působí dezinfekčně, močopudné a potopudně, v novější době se uplatňuje jako perorální antidiabetikum při začínající cukrovce. Nejvhodnější lékovou formou je nálev drogy samotné nebo v
čajových směsích. Zevně se doporučuje pro přípravu koupelí na obtížně se hojící rány, ekzémy, furunkulózu apod. Obsoletní je její používáni při léčení ”pohlavních nemocí. Nověji se opět propaguje její používání v kosmetice do vlasových vod
a ke kloktání při zánětech v dutině ústní.
|
Drogu doporučoval již starořecký lékař Dioskorides na močové a zažívací choroby. Ve středověku se jí přisuzoval značný význam při léčení pohlavních chorob. Známé je také
použití čerstvých kořenů l. v potravinářství jako zeleniny. V Japonsku a Čině se pro tento účel pěstuje A. lappa var. edule (bas. Lappa edulis). Ve Francii a Itálii se mladé listy l. místy upravuji na salát a kořeny se připravují
na způsob chřestu.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
