LEN SETÝ
Lnovité
Linum usitatissimum L.
Linaceae
|
|
Jednoletá bylina, 30 - 100 cm vys., s krátkým vřetenovitým kořenem. Lodyhy jsou jednotlivé a ± přímé, nahoře větvené a listy střídavé, přisedlé, čárkovitě kopinaté,
celokrajné, trojžilné a šedozelené. Květenstvím je vrcholičnatá lata z vijanů. Květy jsou stopkaté, obojaké, paprsčité, s volnými obaly. Kališní lístky jsou vejčité, šiř. blanitě lemované, vpředu na okraji jemně brvité a korunní klínovitě obvejčité,
blankytně modré, tmavěji žilkované a při spodině žlutavé, zřídka bílé, růžové nebo lilákové. Tyčinky (5) jsou spodinami nitek srostlé, s modrými prašníky. Semeník-je svrchní z 5 plodolistů, s 5 pravými a 5 druhotnými přehrádkami. Plodem je ±
kulovitá, zašpičatělá, desetipouzdrá, trvale uzavřená nebo přehrádko- i pouzdrosečná tobolka, většinou s 10 semeny. Semena jsou podlouhle vejcovitá, ploše smáčkla, s lesklým, žlutým, hnědavým až hnědošedým, jemně tečkovaným osemením, po navlhčení
slizovatějícím. VI.-VIl. V ČSSR se pěstuje hlav. pro stonková vlákna, zejména v podhůří; někdy zplaňuje. Rostlina kulturního původu.
|
Výchozím taxonem je snad jednoletý až vytrvalý len úzkolistý (L. bienne) rostoucí z ostrovů Makaronésie přes záp. Evropu, Středomoří, Krym a Kavkaz do záp. Asie.
Největší proměnlivost pěstovaného Inu se zjistila v jihozáp. a ve Střed. Asii, kde by tedy mohla být i jeho pravlast. Nejstarší nálezy lnu (drobná semena, uzavřené tobolky) jsou z neolitických staveb. V Mezopotámii a Egyptě se len pěstoval již ve 4.
tisíciletí př. n. l. Kulturou za několik tisíciletí a pozdějším šlechtěním získal l. setý bohatou vnitrodruhovou proměnlivost. Dnes se zpravidla člení na 4 skupiny. Je to convar. crepitans (tobolky se otvírají přehrádkou i pouzdrosečně); tzv.
lny “hleďáky”, přadné nebo olejopřadné. K dalším convarietám patří tzv. Iny “slepáky”, s tobolkami trvale uzavřenými. Je to convar. elongatum (přadné Iny), convar. mediterraneum (olejně Iny) a convar usitatissimum (většinou olejné
Iny). - Drogou jsou semena (Semen lini). Lékopis stanoví semena jen ze lnu olejných a olejopřadných. Lny olejné se už u nás skoro nepěstují, droga se dováží většinou ze SSSR, Indie, Maroka, Argentiny i USA. Jako droga jsou nejhodnotnější velkosemenné
Iny, s 1 000 zralých semen v hmotnosti 6 - 15 g. Semena pro farmaceutické použití se musí po vymlácení důkladně přečistit. Droga je bez pachu, při žvýkání slizovatí a chutná olejovitě. Semena lnu patří mezi slizové drogy. V osemení jeho semen je 3 -
6% slizu, který se skládá z rhamnózy, galaktózy, xylózy, arabinózy a kyseliny galakturonové. Dále semena obsahují 40% vysýchavého oleje, se značným podílem nenasycených mastných kyselin, resp. jejich glyceridů. Jsou to kys. linolenová (až 65%), linolová
a olejová (asi po 20%); Droga obsahuje dále 20% bílkovin a nepatrné množství (asi 0,3%) kyanogenních glykosidú - linamarinu a lotaustralinu, jejichž jedovatost se však vzhledem k formě použití drogy nemůže projevit.
Nerozmačkaná droga (proto kyanogenní glykosidy neuvolňují kyanovodík!) se používá ve studenovodném výluhu
nebo v nálevu jako projímadlo, jako prostředek proti zánětům zažívacího ústrojí, především střev, proti zánětům močových cest a v lidovém léčitelství i proti zánětům hor. cest dýchacích a jako kloktadlo (účinek slizů). Zevně se používá
droga jako součást změkčujících čajů k obkladům a proti zánětlivým onemocněním pokožky. Na zanícené rány a nežity se přikládají teplé obklady z kaše semen, zabalené v mulu. Jako změkčující a oteplující náčinky se používají lněné pokrutiny
(Placenta seminis lini), což jsou zbytky semen po vylisování oleje, upravené do kašovité hmoty. V novodobé terapii se potvrzuje vynikající účinek souboru látek lněného oleje, který se získává ze semen většinou lisováním. Soubor látek se označuje
jako vitamín F, v podstatě to jsou nenasycené mastné kys. linolová a linolenová. Působí příznivě na nemocnou pokožku (ekzémy, popáleniny, lupenka) a vnitřně na choroby jater, krevní oběh apod., protože snižuje v krvi hladinu cholesterolu a má i
příznivý vliv při léčení arteriosklerózy věnčitých tepen. Vitamín F má úzký vztah k tzv. prostaglandinům, látkám nezbytným pro bezporuchovost metabolismu v živém organismu. Droga i lněný olej se uplatňují také ve veterinářství.
|
Nejvýznamnější je tradiční využití Inu v textilním průmyslu a lněného oleje v tukovém průmyslu (mýdla, barvy, laky apod.).
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
