KOPŘIVA ŽAHAVKA
Urtica urens
|
|
Lidový název žahavka, žíhavka, žihlava, prhlinka. Roste u zdí, plotů, ve křovinách, na rumovištích a okrajích cest. V místech, kde je nejbujnější, je zaznamenáno
nejvýraznější záření půdy. Náleží mezi kopřivovité rostliny. V našich podmínkách se vyskytují dva druhy kopřivy - tzv. dvoudomá a žahavka. Obě dvě mají stejné léčivé účinky, žahavka je však pálivější. Z bohatě rozvětveného nažloutlého kořene vyrůstá
hranatá lodyha s kopinatými, vroubkovými palisty. Lodyha i palisty jsou porostlé žahavými chloupky. Zlomíme-li ji, uvidíme lýku podobná vlákénka, z nichž se v minulosti tkalo kopřivové plátno. Léčivé jsou listy, lodyhy, květy i kořeny. Tyto však
musíme vykopat ještě před rozkvětem. Kopřiva dvoudomá je 100 až 150 cm vysoká, kopřiva žahavka dosahuje výšky jen 40 cm. Oba dva druhy jsou jednoleté. Velké rostliny mají bud samčí, nebo samičí květy a jsou oplodňovány větrem. Kopřiva žahavka má
samčí i samičí květy na jedné rostlině a nemá pakořen. Kopřivu pro její pálivost zná každý již od dětství. S výjimkou jižní Afriky a polárních krajů se vyskytuje prakticky na celém světě.
|
Hlavní účinné látky nejsou ještě zcela známé. Kromě různých kyselin, např. křemičité, mravenčí aj., zjistil se dosud acetylcholin (1%), sloučeniny Ca, K, Fe, Na, látky
sirné, histamin (až 0.5%) a také serotonin (0,02%). Na účinku se acetylcholin a histamin podílejí jen částečně. Droga dále obsahuje jedovatou bílkovinu, z natě byla izolována řada karotinů, vitamin B2 a kyselina pantothenová. Kopřiva má také
značný obsah chlorofylu a fytoncidní látky. Vlastní kopřivový jed je bezdusíkatá, neprchavá látka pryskyřičného charakteru, která již v nepatrném množství vyvolává známé pálení a svědění. Sušená droga nemá svědivý účinek a také ho nemají nemají zahřáté
výtažky připravené z čerstvé rostliny.. Zachovávají si jej lihové extrakty z čerstvé natě.
List i nať působí diureticky; mladé listy posilují celkově organismus.
|
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|