KONTRYHEL OBECNÝ
Růžovité
Alchemilla vulgaris L. sp. aggr.
Rosaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, s krátkým oddenkem, s přízemní růžici listů, lysá až huňatá (s různým stupněm chlupatosti i na různých částech rostlin). Lodyhy jsou listnaté,
vystoupavé až přímé, vyrůstající z oddenku po straně listové růžice, 5 - 50 cm vys. Přizemní listy jsou řapíkaté, s tuhou, okrouhlou až přiokrouhle ledvinitou, světle, tmavě nebo šedozelenou čepelí, dlanitolaločnatou až dlanitodílnou, s 5 - 11
laloky, pilovitými až zubatými. Vernace listů je řasnatá. Čepele jsou ploché nebo podélně mezi dlanitými žilkami zřasené. Květenství je bohaté, vrcholičnaté, složené ze svazečků. Květy jsou drobné, v ø 3 - 5 mm, stopkaté, kromì pestíku
čtyřčetné, žlutozelené až ± zelené, bezkorunné. Na obvodu džbánečkovité duté češule jsou 4 lístky kalíšku, s nimiž se střídají větší, lysé, brvité až hustě chlupaté 4 lístky (ušty) kalicha. Tyčinky jsou 4, vetknuté nitkami vně žláznatého prstence,
umístěného při obvodu ústi češule. Semeník je svrchní z 1 plodolistu, na dně češule, se skoro spodovou čnělkou a hlavičkatou bliznou. Plodem je nažka, celá nebo ± dol. části uzavřená v zaschlé češuli.
|
V. - IX. V ČSSR roztr. až dosti hoj.; vlhčí louky, příkopy, pastviny, prameniště, mokřiny, okraje lesů, vlhči skály, štěrkoviska, suti, sněžná vyležiska, u potoků a cest
z pahorkatiny do hor (až alpínský stupeň). U nás roste z ± 350 druhů okruhu k. obecného kolem 55 druhů. Souborný druh roste převážně v mírném pásu v Evropě a záp. Asii (na vých. až k jezeru Bajkal), v sev. Africe ve Vys. Atlasu, v Americe jen v jihových.
Kanadě. Zavlečené a zdomácněle v USA, Austrálii a jistě i jinde. Rod Alchemilla zahrnuje ± 450 druhů rostoucích kromě mírného pásu sev. polokoule ještě v některých pohořích subtropů a tropů Starého světa. V Evropě jsou četné endemity. Se zoochorním
rozšiřováním většiny pastvištních druhů okruhu A. vulgaris je spojen jejich častý hromadný výskyt v horách na odpočívadlech skotu a ovcí nebo podél průhonů, kudy prochází pasený dobytek. - Drogou jsou listy přizemní růžice s řapíky (Folium alchemillae)
nebo kvetoucí nať (Herba alchemillae). Získávají se sběrem, který je poměrně časově náročný (± 2 kg materiálu za 1 hod.), bez nebezpečí zapaření. Přesušená droga se snadno drolí. Je živě zelené barvy, bez pachu a chutná svíravě hořce. Účinky drogy jsou
podobně jako u jahodníku, maliníku, řepíku a mochny podmíněny obsahem dosud nedokonale známých, pravděpodobně katechinových tříslovin, kterých bylo nalezeno až 8%. Dále droga obsahuje flavony, izoflavony, flavonoly a málo známé, doprovodné látky.
K. byl v lidovém léčitelství používán k léčeni tzv. ženských chorob, při nadměrném krváceni při menstruaci,
proti potratu a k ulehčení klimakterických potíží. Další oblastí lidového použití byly poruchy zažívání provázené průjmy, záněty močových cest a zevně jako kloktadlo, na oční lázně, na obklady proti zánětům a na zdlouhavě se hojící rány
a nežity. Droze se připisují účinky protiprůjmové, močopudné, svíravé, protikrvácivé a protizánětlivé - dezinfekční. Nejužívanější lékovou formou byl nálev z drogy, nejčastěji používaný při klimakterických potížích (pravidelné pití po
10 dnů v každém cyklu). Dnešní lékařství drogy k. používá jen zřídka. Nadějnou indikaci je terapie preklimakterických stavů pomocí nálevu z drogy a možnost použit k. k vystřídání léčiv při chronických zažívacích obtížích provázených průjmy i při
chronických potížích, vyvolaných zvlášť úpornou infekci močových cest. Reálné je také využití drogy v antidiabetických čajových směsích.
|
Zařazení k. do terapie je závislé na podrobnějším chem. i farmakologickém výzkumu rostliny. Ve středověku se řadil k zázračným lékům. Kapky vody vylučované při okraji
laločnatých čepelí se označovaly jako ”nebeská rosa”. V bylinářích z počátku novověku patřila mezi rostliny s ”nebeskou rosou” i rosnatka (Droserd), budicí pozornost lesklými kapičkami lepkavého výměšku na vrcholu žláznatých výčnělků na svrchní
straně čepeli listů.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
