KONOPICE PÝŘITÁ
Hluchavkovité (pyskaté)
Galeopsis pubescens Bess.
Lamiaceae (Labiatae)
 |
|
Jednoletá bylina, s tenkou, čtyřhrannou, většinou větvenou, 20 - 50 cm vys., přitiskle pýřitou, často ± štětinatou lodyhou, na slabě ztloustlých uzlinách s nazpět
odstálými bělavými až světle červenohnědými štětinami. Listy jsou křižmostojné, řapíkaté, s vejčitou až kopinatou, dole zaokrouhlenou až ± klínovitou, na okraji pilovitě zubatou, oboustranně pýřitou a často žláznatou čepelí. Květenství tvoři přetrhovaný
lichoklas z hustokvětých lichopřeslenů po 6 - 16 květech v úžlabí hor, listů. Listence jsou dl. šídlovité. Květy jsou obojaké, souměrné, s pětičetnými, srostlými a ± pýřitými obaly. Kalich je trubkovitý, bledozelený nebo slabě načervenalý, se štětinovitými
ušty a koruna dvoupyská, většinou nachová, řidčeji žlutavá nebo bělavá, s rovnou trubkou 2 - 3krát delší než kalich; hor. pysk je vyklenutý, vně ± huňatý, dol. trojlaločný, se 2 žlutými skvrnami po stranách střed, vpředu uťatého laloku a před jícnem
do ústí koruny s dutým hrbolkem. Tyčinky jsou dvoumocné, vnější delší než vnitřní. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, při spodině se žláznatým prstencem, prodlouženým vpředu v medník.
|
Plodem jsou 4 vejcovitě čtyřhranné, vpředu zaoblené, hladké, šedohnědé tvrdky. VIl. - IX, V ČSSR dosti hoj.; světlé lesy, paseky, křoviny, živé ploty, u zdí a cest, řidčeji
pole, úhory, pořiční štěrky a rumiště z nížiny do podhůří na otevřených stanovištích. Druh roste jako evropský endemit z jihových. Francie až do Rumunska, dále do střed, a jihozáp. oblasti evropské části SSSR a z Německa a Polska do střed. Itálie, Jugoslávie
a Albánie; zavlečené v Nizozemí, Belgii a Lucembursku. - Drogou je listnatá, nepřekvetlá nať (Herba galeopsidis). Nepochází pouze z k. pyrite, nýbrž i z dalších našich zástupců rodu, z nichž je nejhojnější k. polní (G. tetrahit). Někdy se jako
matečná rostlina drogy uvádí západoevropská konopička bledožlutá) (Dalanum segetum; bas. Galeopsis segetum) se sírově žlutými korunami a na hor. pysku s fialovou kresbou. U nás se vyskytuje jen zavlečené, hlav. s obilním osivem, a ojediněle
zdomácňuje při okrajích poli a na rumištích v teplejších oblastech. Droga nesmi obsahovat zdřevnatělé přizemní části lodyh ani plody, které jsou známkou pozdního nesprávného sběru z překvetlých rostlin. Protože se droga snadno zapařuje, je nutno ji sušit
co nejdřív po sběru či sklizni. Dosud je k. drogou převážně sběrovou, poněvadž je však v přírodě stále vzácnější, začínají se některé druhy pěstovat. Např. u nás byl vyšlechtěn výběrem z k. bledožluté hodnotný kultivar cv. Jantar. Výnosy jsou zatím kolísavé,
pohybuji se do 30 q/ha. Droga je tmavozelená, pouze s velmi slabým pachem či bez pachu a chutná hořce slaně. Obsahové látky drogy nejsou zatím dokonale známé. Vedle nepatrného množství silice (do 0,1%) obsahuje glykosidicky vázané hořčiny, saponiny a
významné množství kyseliny křemičité (až 1%). Doprovodnými látkami jsou organické kys. a cukry. Literatura uvádí jako obsahové látky i třísloviny, blíže neprozkoumané (6%?).
V lidovém léčitelství se droga doporučuje při plicních chorobách, zánětech hor. cest dýchacích a proti tuberkulóze.
Využívá se i jako močopudný prostředek. Tyto indikace se opírají o obsah kys. křemičité v droze. To je i příčinou proč se mísí do čajových směsí s dalšími, kys. křemičitou obsahujícími léčivkami, např. s přesličkou, plicníkem a truskavcem. V dnešním
lékařství se droga z k. používá v nálevu jako dobré expektorans (saponiny) a v kombinaci s jinými drogami i jako močopudný prostředek. Zatím však patři k léčivkám málo probádaným, Konopice se někdy uvádějí v seznamech jedovatých rostlin. Jedovatost
se projevila např. v píci pro koně, v níž bylo nalezeno víc než 6% k. s vyzrálými plody. V laboratoři však nebyla Jedovatost prokázána. Není vyloučeno, že se může jednat o nežádoucí účinek bohatě zastoupené kys. křemičité podobně jako u přesličky.
K. se používá v lékařství teprve od 18. stol. V minulém stol. byla zejména v Německu přeceněna při léčbě tuberkulózy. Hoj. se užívala jako čaj proti tuberkulóze (tzv. liberské koření).
|
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
