ARALKA MANDŽUSKÁ
Aralia mandshurica
 |
|
Je typickou rostlinou Dálného východu, kde roste na jihovýchodě Amurské oblasti a téměř po celém Přímořském a v jižní části Chabarovského kraje. Setkáme se s ní
i na jižním Sachalinu a na Kurilských ostrovech, ale také v Číně (Mandžusku) a Koreji. Roste v malých skupinách nebo jednotlivě na osvětlených místech, kde byl narušen porost listnatých nebo smíšených lesů, tj. na holinách, pasekách, požářištích
apod., kde roste až do výšky 500 m nad mořem. Rod aralka, Aralia, ze stejnojmenné čeledi má však asi 35 druhů, rostoucích v tropech a subtropech obou polokoulí. Jde o nevysoké stromy nebo velké byliny se složenými listy. Aralka mandžuská, Aralia
mandshurica, je nízký strom dorůstající 1,5-3 m výšky. Vzhledem připomíná palmu, neboť má k vrcholu nahloučené olistění. Hnědavé, na řezu bílé kořeny jsou rozloženy radiáně pod povrchem půdy až do vzdálenosti 2-3 m. Téměř nevětvený kmen a větve
jsou porostlé hustými , velkými a ostrými ostny.
|
Kmínky jsou často ve spodní části bez listů, nahoře s listy až 1 m dlouhými, dvakrát až třikrát lichozpeřenými, s dlouhými řapíky. Lístky jsou eliptické nebo vejčité,
až 1,8 m dlouhé se zašpičatělým vrcholem, okrouhlou bází a zubatými okraji. Ze středu listové růžice vyrůstá 5-8 květenství ve tvaru složené laty, až 0,5 m velkých. Oboupohlavné nebo samčí květy jsou drobné a zpravidla pětičetné. Zelený kalich má nevýrazné
zuby, oválné korunní plátky bělavé nebo krémové barvy. Plod je černá, kulovitá až elipsoidní, žebernatá peckovice 0,3-0,5 cm velká s pěti semeny. Kromě uvedeného druhu obsahují obdobné účinné látky i další. Velmi příbuzná předcházejícímu druhu je Aralka
srdčitá, Aralia cordata jejiž nadzemní část má jednoletý bylinný charakter a velmi dobře se množí semeny. Roste na jihu Sachalinu a Kurilských ostrovů. Aralka Schmidtova, Aralia schmidtii, je rozšířena v jižní a střední části Sachalinu a v Japonsku na
ostrově Hokkaidó. Na jihu Přímořského kraje roste aralka kontinentální, Aralia continentalis aj. Z aktivních látek obsažených v kořenech jsou zatím známy především triterpenoidní saponiny, zvané aralosidy A, B a C, dále asi 0,1-2 % silice, glykosidy,
pryskyřice a cholin.
V lidovém léčitelství se tato droga užívala již dávno. Platí za tonizující prostředek při celkové únavě,
depresích a rekonvalescenci po těžkých chorobách. Snižuje obsah cukru v krvi při diabetu, zvyšuje svalovou sílu, potenci a vitální kapacitu plic. Slouží jako stimulátor centrálního nervového systému při léčbě neurastenie, při různých typech slabosti,
psychických stavech, impotenci, nízkém krevním tlaku a při fyzické a duševní únavě. V Číně slouží rovněž k léčbě astmatu a tuberkolózy, v Japonsku rakoviny zažívacího traktu. Vědecké výzkumy posledních let potvrzují, že preparáty
z některých druhů aralek mají adaptogenní efekt, ale rovněž působí jako antidiabetikum, diuretikum, antiseptikum a karminativum. Používá se především extrakt z kořenů (poměr kořenů k 60-70% ethanulu je 1:5), kdy se podává 30-40 kapek 2-3krát denně.
Lékařská praxe v Rusku používá preparát Saparal (Saparalum), který představuje množství 0,05 g čistých amonných solí aralosidů A, B a C v tabletě (užívá se jedna tableta 2-6krát denně). Těchto extraktů nelze užívat při vysokém krevním tlaku, epilepsii,
nespavosti a zvýšené citlivosti nerovové soustavy.
|
Uvedené druhy aralek nejsou náročné na půdu ani teplotu a lze je pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Vyžadují dostatečně osvětlené stanoviště a také větší množství
vody. Rozmnožují se jak semeny, tak i vegetativně. Semena aralky mandžuské u nás většinou nedozrávají a navíc je třeba provádět stratifikaci. Velmi dobře se však množí kořenovými výběžky, neboť na metru kořenů je až 250 pupenů, z kterých mohou vyrůst
nové rostliny. Dožívají se stáří 25-40 let a kořeny se sklízejí z dostatečně vzrostlých rostlin, tj. alespoň pětiletých, a to buď v září nebo brzy na jaře ještě před rašením. Vybírají se pouze kořeny o průměru 1-3 cm, očistí se od zeminy a rozřezají
na příčné plátky a suší ve stínu při teplotě do 60 °C. Aby se porost sklizní nepoškodil, je třeba zachovat nadzemní část alespoň s polovinou kořenů.
<<< Zpět na obsah
|
