JITROCEL KOPINATÝ
Jitrocelovité
Plantago lanceolata L.
Plantaginaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, 10 - 50 cm vys., ± lysá, vlnatá nebo plstnatá, s přizemni růžici listů. Listy jsou většinou vzpřímené, s úzce podlouhlou čepeli zúženou
v pochvovitý řapík, s 3 - 7 žilkami, podél žilek žlábkovitou, celokrajnou až oddálené zubatou. Ze středu listové růžice vyrůstá několik přímých stvolů, s 5 podélnými rýhami. Květenství tvoří vrcholový, ± krátce vejcovitý až válcovitý hustý
klas. Květy s podpůrnými, hnědými a suchomázdřitými listeny jsou drobné, obojaké, kromě pestíku čtyřčetné, se srostlými obaly. Kalich je suchomázdřitý, až do zralosti plodu vytrvávající a koruna řepicovitá, rovněž suchomázdřitá, s
hnědavými, k obvodu ± sehnutými cípy. Tyčinky jsou 2 - 3krát delší než koruna a semeník je svrchní ze 2 plodolistů, jednopouzdrý. Plodem je vejcovitá, ± zdřevnatělá, obřízně víčkem se otvírající tobolka. Semena jsou 2, podlouhlá, černavá, se středovým
pupkem a s vnější vrstvou osemení, ve vlhku slizovatějící. V.-IX. V ČSSR hoj.; suché louky, trávníky, pastviny, písčiny, pole a u cest z nížiny do hor, místy pospolitě.
|
Druh roste v Evropě a záp. Asii (po Himálaj a Tchienšan) a v sev. Africe. Jako plevel v jetelištích a na zahradní půdě. Zavlečené roste po celém světě. Proměnlivost je
značná, nejnápadnější v oděni, ve tvaru květenství a velikosti rostlin. - Drogou jsou listy (Folium plantaginis lanceolatae). Sežínají se srpem v době, než vyrostou stvoly. Sklízet se může i několikrát za rok, poněvadž rostliny po sežnutí znovu obrážejí.
Pův. výhradně sběrová droga se dnes podle potřeby i pěstuje. U nás byl vyšlechtěn výnosný kultivar cv. Svatojánský, s výnosy 30 -40 q/ha. V SSSR a občas i jinde se sbírá a pěstuje
i j. větší (P. major), jehož drogu náš lékopis nepřipouští. Droga je zelená a nesmí obsahovat zhnědlé či zčernalé listy; je bez pachu, chutná slizovitě nahořkle se stahující pachuti. Přesušená droga se snadno drolí. Příprava vyhovující drogy je
proto náročná a vyžaduje pečlivost při sušeni, skladováni i manipulaci s ni. Značným obsahem slizu patři listy j. k typickým slizovým drogám. Sliz se skládá ze směsi arabogalaktanů, galaktanů a polygalakturonů obsahujících rhamnózu, arabinózu a galaktózu.
Za hlav. nositele účinku se dnes obecně považuje glykosid aukubin, jehož aglykon je antibioticky účinný. Aukubin je značně nestálý a při rozkladu způsobuje tmavnuti (hnědnuti a černáni) nesprávně sušené či ve vlhku skladované drogy. Droga působí především
příznivě na odměňováni hor. cest dýchacích a na zanícené sliznice. Používá se v nálevu samotná nebo jako součást prsních čajových směsi.
V dětském lékařství byl velmi oblíbený jitrocelový sirup (Sirupus plantaginis) proti kašli a jitrocelová
cukrátka (pastilky) proti chrapotu. Obě tyto lékové formy se u nás vyskytují už jen zřídka, v záp. Evropě jsou však stále oblíbené. Čerstvé listy, popřípadě šťáva z nich vylisovaná nebo vodný výluh se v lidovém léčitelství doporučují na
čerstvá poranění i na omrzliny (antibiotický účinek aglykonu aukubinu!); pozor však na možnou druhotnou infekci! Byl prokázán protizánětlivý, čisticí a granulaci podporující účinek na poškozenou tkáň. Piti nálevu z drogy se doporučuje
při chronických katarech zažívacího ústrojí, především střev. Pro tuto indikaci se však dává přednost nálevu ze semen příbuzného chmelíku blešníkového (Psyliium afra; bas. Plantago afra).
|
Droga-Semen psyIlii - jsou červenohnědá a silně lesklá semena, která obsahují až čtyřnásobné množství slizu ve srovnáni s listy j. kopinatého. Ch. blešnikový roste planě
ve Středomoří a poskytuje drogu ponejvíce sběrovou, i když se občas vyskytne i droga získaná z pěstování (např. v již. Francii). Drogu jen o málo chudší na sliz poskytuje i evropskopředoasijský ch. písečný (ps. scabrum; bas. Plantago scabra).
Studenovodný výluh z těchto slizových drog působí hlav. mechanicky jako výborné přírodní projímadlo s příznivým účinkem na sliznici střev. J. má své zasloužené místo mezi významnými léčivkami od starověku. První údaje jsou patrné už u starořeckého lékaře
Dioskorida. Ve středověku byly jitrocelové listy ceněny skoro jako všelék a používali je ranhojiči, hlav. na poranění způsobená sečnými zbraněmi. Jejich dnešní použiti v lékařství je pochopitelně omezené, ale nikoli nevýznamné.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
