JABLEČNÍK OBECNÝ
Hluchavkovité (pyskaté)
Marrubium vulgare L.
Lamiaceae (Labiatae)
 |
|
Vytrvalá bylina, 30 - 50 cm vys., slabě aromatická, v mládí bělovlnatá, později pýřitá, s vícehlavým oddenkem. Lodyha je čtyřhranná, vystoupavá až přímá, dutá,
obloukovitě větvená. Listy jsou křižmostojné, řapíkaté, s okrouhlou až Sir. vejčitou, nepravidelně vroubkovaně pilovitou, silně svraskalou čepelí, vespod síťnatě žilkovanou a
plstnatější než na líci. Květenství je hroznovité, ze 6 - 8 bohatých, kulovitých lichopřeslenů v paždí hor. listů. Květy jsou krátce stopkaté, obojaké, souměrné, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly. Některé rostliny jsou jen samicí. Kalich
je trubkovitý, ± do poloviny rozeklaný v 10 háčkatě zahnutých zubů a koruna dvoupyská, pýřitá, bílá, s hor. pyskem hluboce dvouklaným, s dol. trojlaločným a se střed. lalokem 3krát delším než jsou laloky postranní. Tyčinky jsou dvoumocné, přední
delší než zadní. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů. Plodem jsou 4 vejcovité, tupě trojhranné, hladké, šedohnědé a tmavěji mramorované tvrdky odpadávající ve zralosti i s kalichem.
|
IV. - IX. V ČSSR roztr.; rumiště, pastviny, návsi, okraje křovin a u cest v nižších polohách teplejších oblastí (na Moravě a Slovensku hojněji). Převážně druhotná stanoviště;
skoro vesnická rostlina s vyš. požadavky na teplo, světlo a dusíkaté půdy. Druh roste v Evropě a záp. Asii v mírném pásu (v již. oblastech) a v subtropech, také v severozáp. Africe. Původní nejspíš jen v území ze Středomoří do záp. Asie, zdomácněle ve
střed. i sev. Evropě, v Makaronésii a Sev. i Již. Americe; zavlečené v Irsku, již. Africe, Austrálii, na Nov. Zélandu aj. Z pastvin se mohou tvrdky prostřednictvím ovci a koz rozšiřovat na značné vzdálenosti i do přirozených společenstev, v srsti zvířat
se totiž snadno zachycují kalichy s tvrdkami háčkatými ztvrdlými ušty. V teplých oblastech a polohách přezimují rostliny zelené a vytvářejí pak, jako třeba yzop, polokeře. - Drogou je kvetoucí nať (Herba marrubii), sbíraná na začátku kvetení bez dol.
zdřevnatělých a řídce listnatých částí. Při sběru i další práci s drogou je nutno chránit nos i oči, protože prach z drogy způsobuje alergické vyrážky. Dol. listy jsou často znečištěné zemí, kterou je nutno před sušením oklepat nebo ji odstranit po usušení
sítováním. Droga je světle zelená, slabě voní po jablkách a hořce balzámově chutná. Většinou pochází ze sběru (např. z Francie, Itálie, Maďarska), omezeně se j. také pěstuje; u nás krajový kultivar cv. Moravský. Do drogy se může dostat i nať z příbuzných
taxonů. Je to j. cizí (M. peregrinum) rostoucí v jihových. Evropě (na sev. až ± k 48°) a v přilehlé části Orientu; u nás na střed, a již. Moravě i Slovensku, na výslunných stanovištích. Má listy kopinaté a pětizubý kalich. V droze může být i kříženec
obou druhů (M. x paniculatuni). Hlav. účinnou látkou drogy je hořký diterpenický lakton marubiin, patřící do téže skupiny hořčin jako pikrosalvin v drogách šalvěje a rozmarýny. Droga obsahuje dále malé množství dosud podrobněji chemicky neznámé
silice. Z doprovodných látek byly zjištěny třísloviny, sliz, cukry a organické kyseliny.
Droga se používá jako amarum, cholagogum a expektorans. Kromě toho ovlivňuje příznivě srdeční činnost,
hlav. při léčení předčasných stahů srdce a jeho nepravidelného chodu. Z uvedených indikací se v lékařství cení příznivý účinek na zažívací ústrojí při nechutenství a neurózách, hlav. na činnost jater, žlučníku a na střevní peristaltiku.
Doporučuje se především nálev z drogy. Pro terapii extrasystol a srdeční neurózy se předpisuje spolu s drogou z hlohu. Expektorační a sekretolytické účinky drogy se využívají při léčení katarů hor. cest dýchacích. J. se však hlav. užívá
jako součást složených prsních a žaludečních čajových směsí a jako surovina pro některé homeopatické přípravky. Obsoletní je však dnes jeho použití do koupeli navlečení hnisavých a obtížně se hojících ran.
|
Jako účinnou expektorační drogu ho znali již starověcí Egypťané. Ve středověku byl velmi ceněný jako prostředek na mnohé neduhy. Dnešní použití je značně zúžené, zájem
o drogu je ale trvalý.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
