ANÝZ VONNÝ
Miříkovité (okoličnaté)
Pimpinella anisum L.
Syn.: Anisum vulgare Gaertn.
Apiaceae (Umbelliferae)
 |
|
Jednoletá bylina, řídce pýřitá až lysá, výrazně aromatická. Lodyha je přímá, oblá, mělce rýhovaná, nahoře větvená, 30 - 50 cm vys. Dol. listy jsou řapíkaté, s
čepelí okrouhle ledvinitou a zastřihávaně zubatou, vyšší lodyžní většinou trojlaločné až trojsečné, s úkrojky zastřihávaně zubatými, nejhořejší zpravidla 2 - 3krát peřenosečné. Květenství tvoří okolík, složený ze 7 - 15 okolíčků. Obal zpravidla
chybí, listeny obalíčků jsou niťovité. Květy jsou obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, s volnými obaly. Kalich je nezřetelný a korunní lístky bílé. Paprsky a paprsečky jsou kolem dokola a korunní lístky vně štětinkaté. Semeník je spodní
ze dvou plodolistů, na vrcholku s úzce kuželovitým žláznatým terčem a se 2 rozestálými čnělkami. Plodem jsou v obrysu vejčité až podlouhlé, přitisklo štětinkaté, ze stran ± zploštělé, k vrcholku krčkovitě ztenčené, zeleno- až hnědošedé dvounažky,
ve zralosti se obtížně dělící na 2 nažky, s 5 (i více) lištovitými žebry. VI. - VIII. V ČSSR se pěstuje zřídka na malých plochách v Jihomor. kraji,
|
obdobně i jinde v severozáp., záp. a ve střed. Evropě. Hlav. produkční oblasti jsou ve Středomoří (zejména Španělsko a již. Itálie), dále v SSSR (z Ukrajiny
přes sev. Kavkaz do Střed. Asie na více než 2 000 ha), v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Polsku. Na trh přichází anýz také z Maroka, Tuniska, ze Sýrie, z Indie, Cíny, Japonska, Mexika a Chile. Přechodně zplaňuje v místech pěstování, na překladištích,
zahradách, skládkách apod. Jeho domovina je nejspíš někde v Před. Asii. Za výchozí typ kulturního anýzu se někdy považuje bedrník krétský - Pimpinella cretica (Anisum creticum) z egejské oblasti Středomoří. A. je prastará kulturní léčivá rostlina a koření,
známé ve Středomoří a Indii od starověku. Jako aromatikum ho doporučoval už starořecký učenec Pythagoras. Na sev. od Alp rozšířili pěstování a. nejspíš Římané. - Drogou jsou plody
(Fructus anisi vulgaris), obvykle ještě nerozpadlé dvounažky, jež je nutno sklízet zrána, pokud jsou rostliny po noci dosud navlhlé, jinak plody snadno opadávají. Výnos až 10 q/ha.
Produkční plochy a. jsou ve střed. Evropě sice malé, skýtají však jakostní drogu. U nás byl vyšlechtěn kultivar cv. Hanák, v NDR i NSR se pěstuje hlav. cv. Thüringer Anis. Velikost
i barva plodů se mění podle kultivaru i produkční oblasti. Pro farmacii se zvláště cení světlý, velkoplodý italský anýz (Apulie) a španělský (Andalusie). Anýzová droga intenzívně voní a nasládle kořenně chutná. Účinnou složkou drogy je silice (1,5 -
3%), která obsahuje 90% i více anetolu, metylchavikol, mono- a seskviterpeny. Z anetolu vzniká dimerizací menší množství dianetolu. Je to derivát dietylstilbestrolu, má proto estrogenní hormonální účinky a s jeho přírůstkem stoupá jedovatost silice.
Pro vys. podíl anetolu je silice při teplotě pod 15° C krystalická. Kromě silice obsahuje droga ± 30 % oleje, proteiny a cukry.
Od středověku přetrval v lidovém léčitelství pro a. přídomek všelék, byl kdysi i součástí dryáků. Dnešní lékařství
používá anýzovou drogu i silici jako prostředek baktericidní. Má protikřečový a klidnící účinek na zažívací ústrojí, odstraňuje plynatost. Je to výrazné expektorans při zánětech hor. cest dýchacích. Droga, již je nutno před
upotřebením rozdrtit, se předpisuje v nálevu. Je také součástí některých čajových směsí, např. prsních, projímavých, pro zlepšení trávení, užívá se také jako chuťové korigens. V kosmetice je silice vonnou a dezinfekční součástí zubních past
a ústních vod. Působí zevně ve formě masti či mazáni insekticidně a repelentně na obtížný hmyz a parazity člověka i zvířat, např. na zákožku svrabovou.
|
A. je aromaticky i chuťově výrazné koření využívané v kuchyni, potravinářství a likérnictví. Jako chlebové koření je stále oblíben v Rakousku a Bavorsku. Anýzové likéry
mohou působit hormonální poruchy u žen, vzhledem k obsahu hormonálně účinného dianetolu. Anýzová silice se získává destilací plodů s vodní párou. Často se nahrazuje (nikoli u nás) silicí badyáníkovou, složením velmi podobnou, získávanou destilací souplodí
zralých dřevnatých měchýřků (Fructus anisi stellati) vždyzeleného stromu badyáníku pravého, čel. badyáníkovité (Illicium verum, Illiciaceae), rostoucího planě a od nepaměti také pěstovaného v oblastech z jihozáp. Číny do Zadní Indie.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
