HLOH JEDNOSEMENNÝ
Růžovité
Crataegus monogyna Jacq.
Rosaceae
 |
|
Keř nebo až 10 m vys. strom, s mladými větvemi skořicově hnědými. Listy jsou střídavé, řapíkaté, s obvejčitou až kosníkovitou, dole klínovitou, vespod sivozelenou
peřenodílnou čepelí, po stranách s 3 - 7 úkrojky, hrubé zubatými jen v hor. části Hlav. žilka dol. úkrojků je k okraji čepele vydutá. Typické tvary čepelí mají větší listy
starších větévek, (brachyblastů), končících ostrým kolcem. Palisty jsou převážné celokrajné. Květenství tvoři přímé, 5 - 10 květé vrcholíky. Květy jsou obojaké, paprsčité, na lysých stopkách, s pětičetnými a volnými obaly při hor. obvodu plné češule.
Ušty kalicha jsou trojhranné a korunní lístky ± okrouhlé, bílé. Tyčinek je mnoho, s červenými prašulky. Semeník je spodní z 1 plodolistu a s 1 čnělkou, srostlý s češulí. Plodem jsou ± kulovité až vejcovité, lysé malé malvičky (hložinky), na vrcholu
s vytrvávajícími přitisklými ušty kalicha, uvnitř s 1 jednosemenným kamenným pouzdrem. Semeno je podlouhlé, světle hnědožluté. V.-VI. V ČSSR dosti hoj., křovinaté stráně, okraje a světliny lesů,
|
pobřežní křoviny a kamenité svahy na různých podkladech v nižších polohách teplých oblasti. Často
se vysazuje a samovolně se rozšiřuje. Areál druhu je evropskozápadoasijský, s menší oblastí výskytu v severozáp. Africe. - Drogami, výhradně sběrovými, jsou květy (Flos crataegi), listy s květy (Folium crataegi cum flore) a plody (Fructus crataegi).
Květy a listy se sbírají zjara z bíle kvetoucích hlohů s jednoduchými květy, nikoli z plno- nebo červenokvětých kulturních výpěstků, jež jsou kultivary h. obecného (C laevigata; syn. C oxyacantha). Otrhávají se ručně, nepřekvetlé jednotlivé
květy se stopkami, nikoli celá květenství. Droga páchne po trimetylaminu, chutná hořce. Květy s mladými listy se sdrhují v rukavicích (kolce!) z větévek na začátku kvetení. Za 1 hoď lze sebrat ± 2 kg květů a sdrhnout více než 5 kg květů s listy. Zralé
hložinky se sbírají ručně nebo sklepáváním (za 1 hod. až 10 kg). Droga nesmí obsahovat stopky, je temně červenohnědá, tvrdá, bez zápachu, s moučnatě nakyslou a hořkou chutí. Plodová droga je dnes žádána jen zřídka. Za účinné látky drog hlohu se donedávna
pokládaly triterpenické kyseliny. Dříve se jejich směs označovala souborně jako kys. krategová. Jsou to kys. ursulová (65%), krategolová (30%) a zbytek tvoří kys. oleanolová. Dnes se soudí, že nositelem účinku je především komplex flavonoidů (vitexin,
vitexin-4-rhamnozid, jeho acetylovaný derivát, hyperosid, kvercetin a rutin). Dále to jsou leukoantokyanidin, eskulin, adenosin, adenin, guanin a katechinové třísloviny.
Drogy h. působí rozšíření věnčitých tepen, snižují krevní tlak, zlepšuji tonus srdečního svalu, jsou
tedy srdečními toniky a sedativy. V běžném dávkování nejsou toxické a dobře se snášejí. Užívají se v nálevu samotné, v čajových směsích, jako tinktura v lihovém výtažku a jsou součásti mnohých hromadně vyráběných léčivých přípravků. Drogy
účinkují výborně při srdečních chorobách podmíněných vys. krevním tlakem, při chorobné otylosti, kornatění tepen, po mrtvicí a k léčení jejich následků, při poškozeni srdečního svalu po infekčních nemocech (např. po přechozených chřipkách) a
při srdeční a oběhové nedostatečnosti u starých lidi (součást geriatrických přípravků). Účinky se dostavují pozvolna a fyziologicky. Lékařství oceňuje drogy h. teprve odnedávna, až když se příznivé účinky opakovaně potvrdily.
|
Léčivost h. uvádí snad poprvé starořecký lékař Dioskorides v 1. stol. Stejně hodnotné drogy skýtá také již výše zmíněný, stínomilnější h. obecný, s čepelemi ± obvejčitými
a peřenolaločnými, po stranách s 1 - 3 tupě zubatými úkrojky, jejichž hlav. žilka je k okraji čepele vypouklá. Brachyblasty nekončí kolcem a semeník je ze 2 - 3 plodolistů, s týmž počtem čnělek a jednosemenných kamenných pouzder v tmavočervených malvičkách.
Je to evropský druh, rostoucí z Francie a jihových. Anglie do již. Švédska a Lotyšska k záp. okraji Černého moře a ze severozáp. Španělska do Itálie. Ve sběrových drogách h. se mohou ovšem objevit květy, listy nebo plody i jiných našich domácích bělokvětých
druhů a poddruhů i jejich kříženců. Kvalita drog tím netrpí.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
