HLAVÁČEK JARNÍ
Pryskyřníkovité
Adonanthe vernalis (L.) Spach
Bas.: Adonis vernalis L.
Ranunculaceae
 |
|
Jedovatá vytrvalá bylina, v ČSSR chráněná, 20 - 40 cm vys., s černohnědým čupřinatým oddenkem, s květonosnými nebo jen listnatými výhonky. Lodyha je přímá, zpravidla
jednoduchá, ± lysá, dole šupinatá, podélně brázditá. Listy jen lodyžní, střídavé, přisedlé, 2 - 4krát peřenosečné, s úzce čárkovitými úkrojky, ± lysé. Květy jsou obojaké, paprsčité, jednotlivé, koncové, s volnými obaly. Kalich je pýřitý, ke koruně
přitisklý, z 5 obvejčitých lístků, korunních lístků je 10 - 20, úzce podlouhlých až eliptičných, zlatožlutých, bez medníků. Tyčinky jsou četné, žluté. Gynaeceum je svrchní, z četných jednoplodolistových, ± vřetenovitých, hustě nahloučených pestíků.
Za plodu je souplodí nažek v hlávce na sloupkovitém lůžku. Nažky jsou ± kulovitě obvejcovité, břichaté, chlupaté, svraskale síťnaté, s postranním háčkatým, ± přitisklým zobánkem (pův. čnělka). IV.-V. V ČSSR roztr.; výslunné stepní stráně, travnaté
suché pahorky, kamenité stepi a polostepi, křovinaté svahy a světlé háje v nižších polohách nejteplejších oblasti na alkalických podkladech.
|
Druh roste ze střed. Evropy do záp. Sibiře, převážně v mírném pásu, souvisle až k hor. toku Jeniseje do předhoří Altaje, v areálu sledujícím zhruba po obou stranách 50°
s. z. s. V záp. a jihozáp. Evropě se areál rozpadá v řadu ostrůvků reliktního charakteru. Evropská část areálu se rozkládá převážně v oblasti panenské květeny; pro území Československa lze hlaváček označit jako vých. postglaciální migrant. - Drogou je
kvetoucí nať (Herba adonidis), sbíraná bez dol. tvrdých částí lodyh. Hlav. producentem drogy je SSSR, pokusy s pěstováním jsou zatím jen ojedinělé, vzhledem k relativně omezené potřebě drogy. Droga je světle zelená se žlutými květy. Skladuje se v chladnu
a suchu, protože snadno vlhne, hnědne a ztrácí účinnost. Droga je bez zápachu a chutná ostře a slaně. Účinnými látkami jsou prudce jedovaté kardioaktivní glykosidy, blízce příbuzné glykosidům tropických krutikvětů z čel. toješťovitých (rod Strophanthus,
Apocynaceae). Jedná se o více než 10 glykosidů, především o adonitoxin, adonitoxol, k-strofantidin, cymarin, vernadigin a acetyladonitoxin. Vedle kardioaktivních glykosidů obsahuje droga flavony, cholin a další, terapeuticky již nedůležité složky.
Droga účinkuje rychle, ale krátkodobě na srdeční sval (obdoba s glykosidy krutikvětů) a zároveň výrazně
močopudně, takže účinné látky se rychle vylučují a nehromadí se v těle, jak je tomu např. u glykosidů náprstníku. Používá se proto při lehké srdeční nedostatečnosti jako sedativum a antiepileptikum. Močopudné působení je významné i baktericidním
účinkem přítomného 2,6,-dimetoxybenzochinonu a zdá se, že v této vlastnosti bude spočívat další terapeutické využití drogy. Droga se používá výhradně pod lékařskou kontrolou v nálevu, jako tinktura nebo jako surovina hromadně vyráběných léčivých
přípravků.
|
Odborný zájem o drogu se zvýšil po zjištění jejích protirevmatických účinků. H. jarní je tradiční léčivou rostlinou v SSSR, odkud byl také ke konci minulého stol. zaveden
obecněji do evropské medicíny. V lékařství je však znám již od starověku, nejdříve jako diuretikum, doporučované proti vodnatelnosti a močovým kaménkům. Kdysi byla také snaha využít pro terapii i jiné druhy hlaváčků (rod Adonanthe), např. h. amurský
(A amurensis) nebo jednoleté plevelové druhy hlaváčkovců (rod Adonis), např. h. letní (A. aestivalis), h. plamenný (A. flammea) a h. podzimní (A. autumnalis). Na rozdíl od h. jarního však .obsahují mnohem méně účinných
látek. Pro rozkvět časně na jaře jsou h. jarní i h. amurský velmi vděčnými okrasnými trvalkami, vhodnými zejména do vápencových skalek.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
