FENYKL OBECNÝ
Miříkovité (okoličnaté)
Foeniculum vulgare Mill.
Apiaceae (Umbelliferae)
 |
|
Dvouletá nebo vytrvalá bylina 50 - 150 cm vys., lysá, ± ojíněná, kořenně vonná, s vícehlavým, vřetenovitým nebo válcovitým oddenkem. Lodyha je oblá, jemně žlábkovaná,
lesklá a rozvětvená. Listy jsou střídavé, dol. řapíkaté, střed. a hor. pochvou přisedlé, s čepelí v obrysu trojhrannou, 3 - 4krát peřenosečnou, s dl. niťovitými, na konci
chrupavčitými úkrojky. Květenství tvoří okolík, složený ze 4 - 30 okolíčků na nestejně dl. paprscích. Obal i obalíčky chybějí. Květy jsou drobné, obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, s volnými obaly. Kalich ± nezřetelný a korunní lístky
stejnotvaré, šiř. vejčité, žluté, vpředu mělce vykrojené, nahoru zahnuté. Semeník je spodní ze 2 plodolistů, se dvěma kratičkými čnělkami. Plodem jsou vejcovitě podlouhlé,
hnědo- nebo šedožlutavé lysé dvounažky, s podélnými tmavšími rýhami, rozdělující se ve zralosti svisle odzdola ve 2 vně vypouklé a k sobě ploché nažky, s 5 ± ostře vyniklými žebry. VIl. - IX. Druh značně proměnlivý, středomořsko-orientální, rostoucí
z Kapverdských ostrovů až do Indie.
|
Člení se na dva poddruhy. Je to subsp. piperitum (vytrvalé rostliny, okolíky obvykle se 4 - 10 paprsky, plody ostře štiplavé, tzv. pepřový fenykl); v Itálii se
pěstuje někdy jako zelenina pro lodyhy a listy. Většinou jsou však v kultuře 1 - 2 leté kultivary vlastního poddruhu subsp. vulgare (F. capillaceum), s okoliky s 12 - 30 paprsky, s plody méně ostré chuti. Tento poddruh má tři odrůdy. Var. vulgare
roste v areálu druhu planě, zatímco jeho vyšlechtěné kultivary se pěstuji pro plody jako léčivky; kultivary var. důtce se pěstuji pro kořenné plody a občas se objeví i jako droga (tzv. sladký fenykl) a konečně var. azoricum se pěstuje hlav.
v Itálii jako zelenina (pochvy dol. listů jsou rozšířené a cibulovitě ztloustlé, nasládlé, šťavnaté, někdy se vybělují - tzv. boloňský fenykl). V teplých oblastech f. nezřídka z kultur zplaňuje a často zdomácňuje. Kultura fenyklů subsp. vulgare
ze Středomoří přes Írán a Indii do vých. Asie je prastará. - Drogou jsou plody (Fructus foeniculi), tj. zralé nažky získávané z kultur var. vulgare, jež jsou ve Středomoří, v řadě středoevropských států, dále v Rumunsku, Bulharsku, SSSR, Indii,
Číně, Japonsku a v Sev. a Již. Americe. Dříve se ve farmacii užívaly také plody sladkého fenyklu (var. dulce), jež se dnes občas ještě objeví na trhu drog, ale jsou jen neoficinální drogou (Fructus foeniculi romani). V okolí Znojma, Hustopečí,
Bzence a Strážnice se dříve hojně pěstoval i ve světě známý kultivar cv. Moravský, a to jako léčivka i jako koření. Jeho kultury se dnes obnovují. U nás se pěstuje jako dvouletá kultura, s výnosy ± 16 q/ha. Droga je olivově zelená s hnědým nádechem,
voní kořenně a chutná sladce palčivě. Terapeuticky účinnou složkou je silice (4 - 6%), jejíž hlav. součástí je anetol (60-90%),fenchon(10-20%) metylchavikol (do 5%), a -pinen (do 5%), limonen, fenikulin atd. Fenchon, chutnající kafrově hořce, je význačný
pro kultivary var. vulgare. Dále jsou v droze přítomny flavonoidy (kvercetinové a kempferolové glykosidy), kumariny, organické kyseliny, vosky, cukry a další.
V lékařství se užívá fenykl a fenyklová silice k uvolnění křečí hladkého svalstva, odstranění nadýmání,
působí výrazně dezinfekčně, uvolňuje hleny při zánětech hor. cest dýchacích, upravuje také činnost zažívacího ústrojí, včetně střevní peristaltiky. F. je dnes, zejména v dětském lékařství, významné expektorans a karminativum. Méně často
se užívá, a to hlav. v lidovém léčitelství, ke zvýšení laktace a zevně k protizánětlivých očním lázním. Fenyklová droga se používá v nálevu samostatná nebo v čajových směsích, zpravidla s heřmánkem. Také užití fenyklového sirupu a medu je
v lidovém léčitelství běžné. Součásti některých léčiv je rovněž silice, získaná destilací fenyklových nažek. Rovněž fenyklovou slámu po výmlatu nažek lze využít k destilaci silice, i když s nižším výtěžkem a podřadnější kvality. Neúměrné používání
f. není vhodné, ježto dianetol vznikající samovolně z anetolu má hormonální a slabě narkotické účinky.
|
Již ve starověku byl ve Středomoří, v Orientě, Indii a Číně kořením, zeleninou i léčivkou. Hoj. ho uvádějí bylináři z počátku novověku. Poznatky o f. a jeho pěstování
přinesly do střed. Evropy už v časném středověku některé mnišské řády, v jejichž klášterních zahradách nikdy nechyběl. V hornatých oblastech střed. Evropy se místo něho pěstovala čechřice vonná (Myrrhis odorata, Apiaceae), s obdobným složením
silice.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
