DURMAN OBECNÝ
Lilkovité
Datura stramonium L.
Solanaceae
|
|
Jedovatá jednoletá bylina, 30 -120 cm vys., lysá až mrtnatá, s lodyhou přímou, ± rozkladitě větvenou a lysou. Listy jsou jednoduché, střídavé, dl. řapíkaté, s
vejčitou až eliptičnou, na spodině staženou, hrubě laločnatě až chobotnatě zubatou, svrchu tmavě, vespod světle zelenou čepelí, se žlutohnědou žilnatinou. Květy jsou 5 - 10 cm dl., obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, stopkaté, jednotlivě
v rozsochách větví, se srostlými obaly. Kalich je vejčitě trubkovitý, ± nafouklý a koruna bílá nebo fialová, dl. nálevkovitá, se čpičatými cípy. Semeník svrchní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, s prvotní přehrádkou odchýlenou v hor. části vlevo a
druhotnými přepážkami v dol. části čtyřpouzdrý. Plodem je přímá vejcovitá tobolka pukající čtyřmi chlopněmi, ztuha ostnitá (var. stramonium) nebo bez ostnů (fialově
kvetoucí var. inermis a bělokvětá var. tatula), s četnými ledvinitými, černými semeny se síťkovitě důlkatým osemením. VI.-IX. V ČSSR roztr., na Moravě a Slovensku hojněji, rumiště, skládky, pole,
|
zahrady, vinice a u cest v nižších polohách teplejších oblastí, někdy jako plevel, převážně na dusíkatých půdách a tedy v blízkosti sídlišť, vesměs druhotně. Ve střed.
Evropě často s velmi nepravidelným výskytem a přechodně. Dnes skoro ruderální kosmopolit. Za domovinu durmanu se pokládá vých. oblast USA nebo střed. Amerika, odkud se rozšířil, hlav. činností člověka, postupně do dalších světadílů. V Evropě se objevil
nejdříve ve Španělsku (dovezl ho ve 2. polovině 16. stol. lékař Francisco Hernandez), dále po Evropě se rozšířil pěstováním pro ozdobu v zahradách. Po stu létech byl již zaznamenán jako zplanělá a místy zdomácnělá rostlina. Opylení květů, rozvíjejících
se navečer, zajišťuji především lyšaji. - Drogou jsou listy (Folium stramonii), mladá nať (Herba stramonii), výjimečně semena (Semen stramonii). Listy (bez řapíků) a nať se sbírají v době kvetení, semena pak, jakmile se začnou otvírat tobolky. Při sběru
je nutná opatrnost (děti je nesmějí sbírat!), protože d. je prudce jedovatý. Na trhu je převážně sběrová droga ostnitá odrůdy, hlav. z poloostrova Balkánského a Malé Asie. Pro pěstování jsou vhodné odrůdy s bezostnými plody, u nichž je sběr drog bez
nebezpečí poranění. Byly vyšlechtěny tetraploidní kultivary mohutnějšího vzrůstu s vyš. obsahem alkaloidů. Výnosy 15 - 30 q/ha (listy a nať) a 10 q/ha (semena). Listová droga páchne
slabě omamně a nepříjemně nahořkle slaně chutná. Listy obsahují až 0.6% prudce jedovatých tropanových alkaloidů, hlav. L-hyoscyamin a skopolamin, v poměru asi 2:1. Údaje o přítomnosti alkaloidu atropinu jsou správné, poněvadž vzniká z L-hyoscyaminu při
sušení jako racemát D,L-hyoscyamin = atropin, jehož obsah závisí na technologii sušení. Kromě alkaloidů obsahuje droga flavonoidy a ve stopách siličné a pryskyřičné látky blíže neznámé. V semenech je kromě alkaloidů asi 20% oleje. Farmakologické
účinky tropanových alkaloidů byly podrobněji popsány u blínu, který v léčitelství ”zastupoval” d. prakticky až do 19. stol.
V lidovém léčitelství se d. pro svou jedovatost užíval málo, údajně jen u cikánů; často byl původcem smrtelných
otrav. V terapii setrval dodnes jako součást antiastmatických nakuřovacích prášků a cigaret. V kouři obsažený atropin uvolňuje křeče průdušek. V důsledku jedovatosti určuje dávkování lékař.
|
Pro průmyslovou izolaci alkaloidů se dnes pěstují i jiné druhy durmanů, např. jihoasijský d. metelový (D, metel), od nepaměti pěstovaný v oblastech z Indie do Středomoří,
d. neškodný (D. innoxia) a d. příbuzný (D. meteloides), původem z amerických tropů a subtropů. Také některé druhy rovněž lilkovitého rodu jedovatice (Duboisia), malé stromky domácí v Austrálii a na Nové Kaledonii, jsou výhodnou průmyslovou
surovinou pro vys. obsah skopolaminu a hyoscyaminu v listech i kořenech (až 5%). Pěstují se druhy D. myoporoides a D. leichhardtii, a to chemotypy s převahou skopolaminu. Je známo, že australští domorodci žvýkají listy jako narkotikum.
Některé stromkovité durmany z jihoamerických tropů, např. d. stromkovitý (D. arborea) nebo d, krvavý (D. sanquinea) mají vonné, až 25 cm dl. květy, pro něž jsou velmi atraktivními rostlinami skleníků i našich botanických zahrad. Také tyto
druhy obsahuji jedovaté tropanové alkaloidy a jsou vz. i surovinou k jejich izolaci (např. na Kubě).
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
