DOBROMYSL OBECNÁ
Hluchavkovité (pyskaté)
Origanum vulgare L.
Lamiaceae (Labiatae)
 |
|
Vytrvalá bylina, s dřevnatým výběžkatým oddenkem, vyhánějícím listové i květonosné prýty, jež jsou tuhé, temně zelené až hnědočervené, ± lysé, pyřité až vlnaté,
s přisedlými siličnými žlázkami. Lodyhy jsou 20 - 90 cm vys., vystoupavé až vzpřímené, čtyřhranné, nahoře vstřícně větvené, se vstřícnými, krátce řapíkatými, vejčitými, celokrajnými až ± vroubkovanými listy. Květenství tvoři chocholičnatá lata
z hlávek, složených z chudokvětých lichopřeslenů. Květy jsou obojaké nebo jen samicí (samostatné rostliny), souměrné, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, krátce stopkaté, v úžlabí ± přisedlých, lysých a vejčitých listenů. Kalich je zvonkovitý,
s 13 vyniklými žilkami, pětizubý, s trubkou v jícnu dl. vousatou. Koruna je dvoupyská, světle karmínová až masově červená, s hor. pyskem přímým a dol. sehnutým. Tyčinky jsou dvoumocné a z koruny vyniklé. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, na spodině
se žláznatým nektariovým prstencem. Plodem jsou 4 podlouhle vejcovité, hladké, hnědé tvrdky. VII.-IX.
|
V ČSSR dosti hoj.; výslunné stráně, suché louky, světlé křoviny, mýtiny, lesostepi, ale i zastíněná místa a druhotná stanoviště (např. silniční a železniční náspy) z
nížiny do hor, hlav. v teplejších oblastech. Druh roste v mírném pásu Eurasie (na jihu převážně v horách), na vých. do Himaláje a na jih do střed. Sibiře. V Číně a Sev. Americe jen zavlečené. - Drogou je nepřekvetlá nať (Herba origani), sběr z planých
porostů stačí uspokojit požadavky farmacie. Ke sběru jsou nejvhodnější suché a slunečné dny v plném létě. Za l hod. se nařeže 5 kg i více natě. Droga je tmavozelená, s fialovými květy nebo dílčími květenstvími, voní příjemně a chutná hořce kořenně, na
jazyku zanechává stahující pocit Účinnou látkou je silice (± 0,4%), značně proměnlivá vzájemným obsahem složek. Význačné jsou látky fenolické povahy, především tymol a karvakrol, jichž množství se v silici podle původu drogy dosti mění. Kromě toho je
v silici směs mono- a seskviterpenických uhlovodíků a kyslíkatých látek. Podle jiných údajů obsahuje silice některých typů dobromysli místo tymolu a karvakrolu karyofylen, a -bisabolen,
dipenten, p-cymol, linalool, terpineol a terpinyl- nebo bornylacetát a ještě další terpenické látky. Mimo silici je v droze ještě malé množství horčin a třislovin, z doprovodných látek hlav. organické kyseliny. Protože názory na taxonomickou hodnotu
matečných rostlin dobromysli z planých porostů nejsou jednotné (jde hlav. o vnitrodruhové taxony z již. Evropy, např. středomořsko-atlantský poddruh subsp. prismaticum, který má
skýtat mnohem více silice než eurasijský vlastní poddruh subsp. vulgare), označuje se ve farmacii silice podle původu rostlin, např. silice španělská, kyperská, smyrenská, syrská, marocká, řecká, italská apod. V poslední době je na trhu ještě silice
bulharská a indická. Jednotlivé silice se liší zastoupením nebo chybením významných obsahových látek (tymolu, karvakrolu).
Droga působí léčivě na zažívací ústrojí (zvýšené vylučování žluči), silice dezinfekčně a spazmolyticky.
Protizánětlivý a expektorační účinek drogy, se uplatňuje při chorobách hor. cest dýchacích. V lidovém léčitelství je droga známa od starověku. Ve středověku byla d. řazena mezi byliny, chránící před ”zlou mocí”. V lékařství se dnes
předpisuje v nálevu samotná nebo v čajových směsích při zažívacích potížích, nechutenství, žaludeční a jiné neuróze, pro zlepšení střevní peristaltiky, dále při zánětu průdušek, kašli, revmatismu, neuralgiích, průvodních potížích z onemocněni
nachlazením, neurosexuálních poruchách apod. Zevně se uplatňuje jako protizánětlivé kloktadlo, k inhalacím, do posilujících koupelí a jako prostředek proti lišeji a jiným kožním infekcím.
|
Z drogy se průmyslově destiluje silice, využívaná v potravinářství a kosmetice, zejména v mydlářství. Čerstvá i suchá nať je důležité koření, hlav. v italské a francouzské
kuchyni. Je součástí některých koření kari a kořenných směsí do speciálních uzenin. Je to vhodná medonosná rostlina, z její natě lze získat i trvanlivé hnědočervené barvivo, jímž se dříve barvila vlna.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
