ČEKANKA OBECNÁ
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Cichorium intybus L.
Asteraceae (Compositae)
 |
|
Vytrvalá bylina, mléčící, 15 - 150 cm vys., s vřetenovitým kořenem. Lodyha je ztuha přímá, hranatá, nahoře větvená, lysá až ± štětinatá. Přizemní listy jsou v
růžici, řapíkaté, kracovitě laločnaté, vespod hustě štětinaté. Lodyžní listy jsou střídavé, přisedlé, střed, kracovité, střelovité, hor. podlouhlé až kopinaté, srdčité až uťaté. Květy jsou obojaké, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, v
četných mnohokvětých, jednotlivých, koncových i postranních úborech. Zákrov úborů je dvouřadý a lůžko lysé, bez plevek. Kalich je nezřetelný a koruna dole trubkovitá, výše jednostranně jazykovitá, souměrná, na vrcholu ± pětizubá, jasně modrá, zřídka
bílá nebo růžová, na rubu žláznatá. Tyčinky jsou modré, souprašné a semeník spodní ze 2 plodolistů,.jednopouzdrý a jednovaječný. Plodem je obvejcovitá, slámožlutá až skoro černá nažka, na vrcholu s věnečkem štětinek (přeměněný kalich). Úbory se
rozvíjejí pouze dopoledne a za slunného počasí. VIl. - IX. V ČSSR dosti hoj.; okraje cest a silnic, meze, náspy, pastviny, okraje polí, suché louky a pustá místa z nížiny do hor.
|
Druh roste v Evropě, záp. Asii (po řeku Irtyš a sovětskou Střed. Asii, u Bajkalu jen zavlečené) a v sev. Africe, tedy v mírném pásu a sev. subtropech. Zavlečené ve vých.
Asii, v již. Africe, Americe, Austrálii a na Nov. Zélandě. Pův. areál druhu je nejistý, v severnější Evropě nejspíš jako archeofyt, na obdělávaných půdách jako apofyt. Plané (zplanělé) rostliny patří k vlastní odrůdě var. intybus. V kultuře vyšlechtěné
typy mají buď zveličelý kořen (var. sativum), který se po upražení rozemele na kávovinu cikorku, nebo úzce kuželovité, v zimě z kořenů vyrychlené a vybělené listové puky (var. foliosum) - zimní zelenina oblíbená v záp. Evropě, od 2. poloviny
19. stol. hlavně v Belgii a ve Francii (tzv. salátová čekanka). Z města Schaerbecku nedaleko Bruselu se ročně vyveze na 50 000 q vybělených puků listové čekanky. - Drogou jsou kořeny (Radix cichorii), získávané dnes převážně z pěstovaných rostlin (var.
sativum). Kořenová č. se pěstuje v řadě západoa středoevropských států, v SSSR a dokonce v Indii. U nás v okolí Hradce Králové, na Hané a u Trenčianské Teplé v kultivarech cv. Špičák a cv. Slezská, celkem asi na 2 500 ha při výnosu až 200 q/ha.
První kultury kořenové čekanky se datují z 2. poloviny 18. stol. v Prusku. Pro farmaceutické účely se kořeny po vyorání a oprání nepraží, nýbrž jen šetrně suší. Droga je světle hnědá, bez pachu a chutná mírně horce. Účinnými látkami jsou hořčiny, a to
kvajanolid laktucin a laktukopikrin. V kořenech je dále triterpenická sloučenina taraxasterol, velké množství fruktozanových polysacharidů a z nich pro složnokvěté a zvonkovité rostliny význačný inulin (10 - 20% údajně i více). Vyš. obsah inulinu podmiňuje
použití čekankových kořenů jako jedné z kávovin - náhražek zrnkové kávy. Při pražení usušených kořenů se totiž inulin a další cukry karamelizují (kořeny tmavnou) a vzniká aromatický oxymetyliurfurol. Hořčiny se při pražení rozkládají. Z čerstvých listů
byla izolována kyselina čekanková (derivát kys. kávové) a z úborů glykosid cichoriin.
V lidovém léčitelství se droga používá při žlučníkových potížích a poruchách zažívacího ústrojí. Droze
se přisuzuje i tzv. schopnost ”čistit” krev, proto se doporučuje při vyrážkách, nežitech a vředovité pokožce. Tyto prastaré zkušenosti si ověřilo také lékařství, jež doporučuje drcené kořeny v nálevu jako podpůrné cholagogum při poruchách
trávení, zaviněných hlav. špatnou činností jater a žlučníku Údaje, že dlouhodobé užívání přivodilo hemeroidy a křečové žíly, nebyly prokázány. V SSSR zjistili příznivé účinky sušených úborů č. (Anthodium cichorii) na centrální nervový systém
a srdce.
|
Z mladých listů (z planých i pěstovaných rostlin) lze připravit salát se značným obsahem vitamínu C. Cikorka se jako náhražka zrnkové kávy v Evropě rozšířila hlavně v
letech tzv. kontinentální blokády, kterou r. 1806 vyhlásil Napoleon I. za války s Anglií a která uzavřela evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu surové kávy a třtinového cukru. Tím se podnítilo ve střed. a v záp. Evropě šlechtění
cukernatých řep, výroba řepného cukru i cikorky. První výrobna cikorky v Čechách v Mochtíně u Klatov byla již na začátku 19. stol.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
