BŘÍZA BĚLOKORÁ
Břízovité
Betula pendula Roth
Syn.: B. verrucosa Ehrh.
Betulaceae
 |
|
Jednodomý strom, 10 - 30 m vys., řidčeji keř s přímým kmenem, s větvemi šikmo vzhůru odstálými a s tenkými, ± převislými větévkami. Borka mladých větví je hnědá,
starších stříbrobílá, hladká, s hnědými příčnými čočinkami a odlupující se v papírovitých pruzích, v dol. části kmene tmavě hnědošedá, hrubě kostrbatá. Listy jsou střídavé, řapíkaté, se srdčitě trojúhelníkovitou až kosníkovitou, tenkou, při řapíku
± celokrajnou, po stranách 2krát ostře pilovitou, svrchu živě a vespod sivě zelenou čepelí. Květy jsou jednopohlavné a v jehnědách. Samčí jehnědy jsou přisedlé, válcovité a řídké, v paždí hnědých listenů, s vrcholíky ze 3 květů. Květ má obal ze
2 lístků a 2 tyčinky. Samicí jehnědy jsou stopkaté, husté, na větévkách pod samčími, v paždí světle zelených, trojlaločných listenů, s vrcholíky ze 3 nahých květů, s dvoupouzdrým spodním semeníkem. Plodem je úzce vejcovitá, lysá a dvoukřídlá nažka.
Ve zralosti se jehněda rozpadá na plody a podpůrné šupiny, na větvích zbudou jen její tenká vřetena.
|
IV.-V. V ČSSR hoj.; světlé, listnaté i jehličnaté lesy (příměs, podrost), stráně, skály, vřesoviště a pastviny z nížiny do hor, kde na vrchovištích roste ještě při hor.
hranici lesa, ojediněle až v alpínském stupni, všude na kyselých, na živiny chudých podkladech. Druh roste v Evropě a na záp. Sibiři, převážně v mírném pásu, na sev. k 65 - 69°, na jih do Pyrenejí, Kalábrie a na Sicílii, do oblasti Kavkazu a do sev.
Iránu, na Sibiři až k 100° v.z.d. Ve vých. Asii a ve Španělsku rostou příbuzné druhy. B. je dosti proměnlivá. V okrasné parkové kultuře se pěstují kultivary, odlišné růstem. Oblíbené jsou zejména ”smuteční” formy s tenkými a hluboce převislými větvemi.
- Drogou jsou listy (Folium betulae). Z větévek se listy sdrhuji v kožených rukavicích, příměs větviček a jehněd se odstraní po usušení. Listy se snadno zapařují, proto je nutné rychlé sušení! Droga má nevýrazný pach a je mírně nahořklá. Účinné jsou
především látky glykosidicky vázané, a to flavonoid hyperosid (1,6%), myricetin-3-galaktosid, kvercetin a snad i betulosid (rododendrin). Obsah saponinů je sporný. V listech byly dále zjištěny třísloviny (až 8%), z triterpenů např. betulafolientriol.
V mladých listech a hlav. v pupenech je hojnější silice obsahující kromě karyofylenu a ylangenu a -betulenolacetát a a - i b -betulenol, jež jsou nejspíš nositeli udávaného fytoncidního účinku březových listů. Droga také obsahuje různé cukry a významnější
podíl vápníku.
Působí výrazně močopudně a odvodňuje, proto se uplatňuje při chorobách močového ústrojí (chronické
záněty, potíže při tvoření močových kamenů a písku v ledvinách). Předností drogy je, že nedráždí ledviny. Užívá se v nálevu z řezaných listů samotná, popřípadě v močopudných čajových směsích. Účinek drogy se údajně zvyšuje, je-li moč alkalická,
proto se doporučuje do nálevu přidat na špičku nože jedlou sodu. Droga je rovněž výborným doplňkovým léčivem při léčení revmatismu a ischiasu. Zevně se používá do posilujících koupelí. Březové listy jsou od nepaměti součástí lidového léčitelství,
hlav. u Slovanů. Kromě listů se užívají také listové pupeny. V kožním lékařství se používal dříve březový dehet (Pix betulae), získaný suchou destilací dřeva.
|
Cukernatá březová míza (levulóza!), získávaná zjara navrtáním bříz do hloubky 2 až 4 cm, se používá dosud v léčebné kosmetice jako vlasové .tonikum (”březová voda”).
Jarní ”čepování” mízy je poměrně výnosné, 50 stromů může ve 4 dnech dát 175 kg šťávy! Bříza má ještě další užitkové vlastnosti, především je skoro ideální dřevinou k zakrytí a ozelenění nevzhledných míst se zcela nevýživným podkladem (haldy a skrývky
po povrchové a důlní těžbě). Překotné vysazování břízy do lesních porostů, jež začalo počátkem minulého stol. v důsledku nepatrných růstových nároků, je již delší dobu na ústupu, a to pro nižší produkci dřeva ve srovnáni s jinými dřevinami.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
