BRUTNÁK LÉKAŘSKÝ
Brutnákovité
Borago officinalis L.
Boraginaceae
 |
|
Jednoletá bylina, 15 - 70 cm vys., se šťavnatými prýty, svěže zelenými, draslavými tuhými, štětinovitými chlupy, s nakyslou, slabě okurkovitou vůní a chutí. Lodyha
je přímá, jednoduchá nebo větvená. Listy jsou střídavé, dol. řapíkaté, v růžici, vyšší přisedlé a s ± vejčitou, až 10 cm dl., celokrajnou nebo chobotnatou, často svraskalou, na obou stranách drsně chlupatou čepelí. Květenství tvoří listnatá, okolíkatá
lata z řídkých chudokvětých vijanů. Květy jsou poměrně dl. stopkaté, odstálé až ničí, obojaké, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly. Kalich je až ke spodu rozdělený v čárkovité, hustě drsně chlupaté ušty, za květu rozložené a později ještě
se prodlužující a koruna blankytně modrá, kolovitá, s kopinatými cípy, v ústí trubky s 5 zašpičatělými bílými výrůstky. Tyčinky s krátkými, šiř. rozšířenými, dl. ostruhovitě protaženými nitkami a s červenofialovými prašníky přesahují daleko bílé
výrůstky v koruně. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, zaškrcováním plodolistů záhy čtyřdílný. Plodem jsou 4 podlouhlé vejcovité, kýlnaté, žebernaté a bradavičnatě drsné, světle hnědé tvrdky.
|
VI-VIII. V ČSSR se místy pěstuje pro včely, dále jako příchuťová zelenina a léčivka, méně často pro ozdobu (bělokvětá forma), a to v teplejších oblastech, kde někdy zplaňuje.
Druh roste planě jen v evropském Středomoří ze Španělska do Turecka. Dnes v celém Středomoří jako kulturní nebo ruderální rostlina, pěstovaná a zplaňující skoro v celé záp., střed, a vých. Evropě, podobně v záp. Asii, Sev. a Již. Americe, Austrálii a
na Nov. Zélandě. V již. Alpách zplaněle ještě v subalpínském stupni. Zdá se, že národy starověkého Středomoří b. neznaly, do kultury ho zavedli až ve středověku Arabové v již. Španělsku. - Drogou je nať (Herba boraginis), seřezávaná na počátku kvetení
rostlin. Zřídka se sbírají na drogu pouze květy (Flos boraginis). Pro značný obsah vody je vhodné sušení umělým teplem v sušárně. Droga je světle zelená, voní a chutná po okurkách, obojí však lehce ztrácí. Pochází většinou z menších zahradnických kultur,
na trhu je především droga z Balkánského poloostrova a Malé Asie. Pro farmaceutické účely se pěstuje omezeně ve střed. Evropě, ale i u nás, s výnosy ± 30 q/ha. Účinné látky b. jsou nedokonale známé. Droga je bohatá na sliz, obsahující cyklidbornesit.
V mladých prýtech byly zjištěny kyanogenní látky (15 mg kyanovodíku v 1 kg) a především alantoin. Z minerálních látek je zastoupena kyselina křemičitá.
Droga účinkuje močopudně, dezinfekčně, protizánětlivě a má dosud blíže neobjasněné působení na centrální
nervovou soustavu. Názory na její léčebné účinky jsou značně protichůdné. Někteří ji pokládají za neúčinnou, jiní však doporučují využít zejména diuretického a dezinfekčního působení při zánětech močových cest, k odstraněni nežádoucích látek
z těla při revmatismu a dále při vodnatelnosti spojené se špatnou činností srdce apod. Droga se užívá v nálevu samotná nebo v čajových směsích. V lidovém léčitelství se doporučuje navíc proti nervové vyčerpanosti a psychické skleslosti,
k potlačení horečnatých stavů a zevně k odstranění zánětů.
|
B. je u nás stále neprávem opomíjené koření, vhodné pro svoji okurkovou vůni a chuť k ochucování smetany a některých měkkých sýrů i pro přípravu bylinného másla. Je to
i vynikající včelařská rostlina, v jednom květu se za den vytvoří až 2,6 mg nektaru, který se vylučuje při spodu semeníku do korunní trubky z dol. částí tyčinek.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
