VLAŠTOVIČNÍK VĚTŠÍ
Makovité
Chelidonium majus L.
Papaveraceae
 |
|
Jedovatá vytrvalá bylina, 30 - 50 (70) cm vys., roztroušeně chlupatá, s tlustou a krátkou kořenovou hlavou s četnými kořeny. V celé rostlině jsou článkované
mléčnice s oranžovou šťávou. Lodyha je přímá, oblá, dutá a rozvětvená. Listy jsou střídavé, bez palistů, dol. řapíkaté a hor. přisedlé, s chobotnatě peřenodílnou až lichozpeřenou, svrchu temně, vespod sivozelenou čepelí, s křídlatým vřetenem. Úkrojky
(lístky) jsou nesouměrné, chobotnatě vroubkované až zastřihávané. Květenstvím je chudokvětý okolík. Květy jsou obojaké, dvoučetné, dl. stopkaté, s volnými obaly. Kališní lístky jsou 2, světle žluté, záhy opadavé a korunní 2+2, šiř. vejčité, vz.
dřípaté, sytě žluté. Tyčinky jsou četné a žluté. Semeník je svrchní, ze 2 plodolistů, jednopouzdrý, čárkovitý a se 2 nástěnnými semenicemi.
Plodem je lysá, šešuli podobná tobolka pukající od stopky dvěma chlopněmi. Semena jsou vejcovitá, černá, se síťnatě dolíčkatým osemením a s bílým masitým výrůstkem. V. - IX.
|
V ČSSR hoj.; stinné háje, pobřežní křoviny, hlav. v blízkosti sídlišť u zdi, plotů a cest, na rumištích, pustých místech, v opuštěných zahradách a zanedbaných parcích
z nížiny do podhůří. Druh roste v mírném pásu v Eurasii (na záp. Sibiři vz.), přesahuje do hor sev. Íránu a již. Činy; na Dálném východě roste v odchylné odrůdě (druhu?). Zavlečené v atlantské Sev. Americe. Velmi hoj. jako obtížný plevel na dusíkatých,
humózních půdách a mírně zastíněných místech. - Drogou je mladá olistěná a nakvétající nať (Herba chelidonii), výjimečné i čerstvá, před rozkvětem sebraná nať i s kořeny nebo jen kořeny. Naťová droga nesmí obsahovat tlusté, holé, dol. části lodyh a zažloutlé
listy. Nať se sbírá během celé vegetace, kořeny většinou na podzim. Naťová droga je světle zelená, její narkotický pach nebývá vždy stejně intenzívní a je mnohem slabší než u čerstvě sebrané natě před sušením. Droga chutná nepříjemně ostře hořce. Přesušená
droga se snadno drolí, práší a dráždí ke kašli. Při zpracovávání je třeba mít na zřeteli její jedovatost. Droga vlaštovičníku je výlučně sběrová a zatím je jí dostatek, protože se průmyslově zpracovává jen v omezeném množství. Jejími účinnými látkami
jsou alkaloidy, obsažené v oranžové, mléčné šťávě rostlin. Jejich obsah kolísá, v kořenech se pohybuje od 0,2 do 2% a v nati od 0,01 do 0,6%. Zatím bylo z v. izolováno ± 20 alkaloidů. Lze je rozdělit do 3 skupin, a to na alkaloidy benzofenantridinového,
protoberberinového a protopinového typu. Hlav. alkaloidem je chelidonin, patřící k prvému alkaloidnímu typu.
Působí podobně, ale slaběji než morfin, tj. zklidňuje (sedativum), účinkuje analgeticky a podobně jako papaverin
(z opiových alkaloidů máku) působí protikřečově na hladké svalstvo, i když opět slaběji. Chelerytrin je z celé skupiny alkaloidů v. nejjedovatější. Sanguinarin působí zprvu narkoticky, později ale vyvolává křeče. Při zevní aplikaci vykazuje mohutný
protiplísňový účinek. Berberin dráždi hladké svalstvo a povzbudivě působí na činnost žlučníku. Má vynikající účinky na patogenní mikroorganismy, které působí kolikovité až krvavé průjmy. Je proto ceněným lékem v trop. i subtrop. oblastech
Asie (např. Vietnam, Laos), používaným i proti choleře. Uvedené i další alkaloidy (např. stylopin, koptisin, protopin) jsou významně baktericidní. Droga se prakticky nepoužívá samotná v nálevu nebo čajích, nýbrž izolovaný soubor alkaloidů
či jednotlivé alkaloidy jsou součástí hromadně vyráběných léčivých přípravků. Alkaloidní soubor drogy působí zklidnění, uvolňuje křeče zažívacího ústrojí (ale i průdušek), zvyšuje krevní tlak, rozšiřuje věnčité tepny a zvyšuje tvorbu žluči.
V lékařství se používá jako spazmolytikum při onemocnění zažívacího ústrojí, včetně vředové choroby a zánětech žlučníku. Vzhledem k jedovatosti drogy a přípravků z ní je možno ji užívat jen pod lékařským dohledem. V lidovém léčitelství se
používá zevně oranžová mléčná šťáva k odstraňování bradavic. Alkaloidy v. mají prokazatelně protirakovinné účinky, nemohou se však pro vys. jedovatost použít v účinné dávce.
|
Přesto je tato indikační oblast drogy stále pečlivě zkoumána. Jako léčivka je znám od antiky. Uvádějí ji rovněž bylináře ze středověku až z počátku novověku. Dnes význam
drogy jako suroviny pro izolaci lékařsky významných alkaloidů vzrůstá.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
