BRUSINKA OBECNÁ
Borůvkovité
Rhodococcus vitis-idaea (L.) Avronin
Bas.: Vaccinium vitis-idaea L.
Vacciniaceae
 |
|
Drobný keřík 5 - 30 cm vys., se vzpřímenými, často chomáčkovitě nahloučenými, oblými, v mládí pýřitými větévkami. Listy jsou střídavé, často ± dvouřadé, ztuha
kožovité, vždyzelené, krátce řapíkaté, s obvejčitou, vpředu obvykle vykrojenou, po obvodu celokrajnou či jemně pilovitou, ± podvinutou, svrchu lesklou a vespod matně bledozelenou a dosti zřetelně hnědě žláznatě tečkovanou čepelí. Slabě vonné květy
v koncových nicích hroznech jsou obojaké, paprsčité, (4-) 5- četné, se srostlými obaly. Kalich je blanitý, brvitý, přirostlý k semeníku, vytrvávající na plodu ve tvaru trojhranných uštů. Koruna je zvonkovitá, nicí, 4 až 5klaná, s cípy přehnutými
k obvodu, bílá až červeně naběhlá. Tyčinek je 10, s chlupatými nitkami a s prašníky protaženými v dl. špičky, ale bez přívěsků. Semeník je spodní ze 4 - 5 plodolistů, s týmž počtem pouzder a s čnělkou vyčnívající z koruny. Plodem je kulovitá, lesklá,
zprvu bílá, později červená, mnohosemenná bobule, věnčená ušty kalicha, moučnatá, se svíravě kyselou, poněkud nahořklou chutí.
|
Semena jsou červenohnědá, ± rohlíčkovitá a síťnatě dolíčkatá. VI.-VIII. V ČSSR dosti hoj.; suché jehličnaté lesy, hlavně bory, rašeliniště, vrchoviště, pastviny na kyselých
humusových podkladech z pahorkatiny do hor. Druh roste na sev. polokouli v arktickém a mírném pásu (chybí v již. Evropě a v již. Asii), ve vyšších pohořích a na Dalekém severu často ve větších porostech (tundry!), masově také na místech po vypálené
kosodřevině nebo ležících dlouho pod sněhem. Rostliny celkově útlejší, s čnělkou jen nepatrně vyčnívající z koruny, rozšířené v evropské Arktidě, v sev. a ve vých. Asii a v celé Sev. Americe
se označuji jako poddruh subsp. minor, v Evropě, na Kavkaze a na Sibiři roste vlastni poddruh subsp. vitis-idaea. Brusinka je vyhraněně vápnobojná, odolnější na sucho i mráz než
borůvka. - Drogou jsou listy (Folium vitis-idaeae), sbírané výhradně z přírodních porostů sdrháváním. Listy nejsou náchylné k zapaření a lze je sušit ve vrstvě do 3 cm. Droga je svěže temně zelená, bez výrazné vůně a má hořkou svíravou chuť. Výrazně
účinnou obsahovou složkou je glykosid arbutin (4 - 9%), hydrolyzující se na hydrochinon a D-glukózu. Doprovázen je metylarbutinem v množství závislém spíše na způsobu sušeni než na původu rostlin. Arbutin snadno oxiduje a následkem je černání listů v
droze. Děje se tak hlav. při špatném skladování (vlhko a teplo). Další obsahové látky jsou pyrosid (6-0-acetylarbutin) v množství kolem 3%, salidrosid (0,5%), hydrochinongenciobiosid, hyperosid, třísloviny (do 5%) a organické kyseliny. Údaje o zastoupení
ideinu a karotenoidů se vztahují k bobulím b., nikoli k listové droze.
Droga účinkuje jako spolehlivé dezinficiens močových cest. Užívá se hrubě práškovaná, samotná nebo v
čajových směsích. Nejúčinnější bývá nálev z vlažné vody, popřípadě výluh drogy za studena, protože vařící vodou by se uvolnilo nežádoucí množství tříslovin, způsobujících hlav. u dětí žaludeční nevolnost a zvracení. Flavonoidy v droze obsažené
působí i mírně močopudně. Arbutin, resp. hydrochinon, může při vys. dávkování drogy nebo dlouhodobém užívání způsobit zvýšené vylučováni cukrů močí (glykosurii), je tedy nutná průběžná kontrola pacienta a užívání s přestávkami. Terapeutické využití
brusinkové drogy je poměrně nedávné, také v lidovém léčitelství se droga dříve téměř nepoužívala.
|
Dlouho je však známa v domácnostech i v potravinářském průmyslu příprava vynikajícího brusinkového kompotu ze zralých bobulí. Ten se vzhledem k přirozenému obsahu konzervující
benzoové kyseliny nekazí. Občas se mohou v brusinkové droze objevit listy příbuzné klikvy bahenní (Oxycoccus palustris). jsou špičatě vejčité až trojhranné. Klikva roste na rašeliništích a holích v ČSSR jen roztroušeně z nížiny do hor, s obdobným rozšířením
jako brusinka, ale v sev. a již. oblastech areálu pouze v horách. Je to nízký poléhavý keřík s jednotlivými květy na dl. červených stopkách, s listenci, s nachovou korunou, s nitkami tyčinek červenými, prašníky žlutými a se sytě červenými bobulemi. Příměs
listů klikvy v brusinkové droze není na závadu, protože skladba obsahových látek je prakticky stejná. Bobule klikvy jsou stejně dobré ovoce jako brusinky, jsou však mnohem vzácnější (viz také bez černý). Kompotují se samotné nebo s bezinkami.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
