TRNOVNÍK BÍLÝ ("AKÁT")
Bobovité (motýlokvěté)
Robinia pseudo-acacia L.
Fabaceae (Papilionaceae)
 |
|
Strom nebo keř s opadavými listy. Kmen až 25 m vys.,s rozpukanou, hnědošedou horkou a s rozkladitou korunou z hranatých, ± křivolakých a trnitých větví. Listy
jsou střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, s 9 - 11 jařmy řapíkatých, vejčitých až eliptičných, lysých, celokrajných, na vrcholu ± mělce vykrojených lístků. Na bázi řapíku je dvojice ztrnovatělých palistů jako srpkovité trny. Květenství tvoří nicí
bohaté hrozny z bílých a medově vonících květů, objevujících se ± zároveň s listy. Květy jsou obojaké, souměrné, kromě pestíku pětičetné. Kalich je zvonkovitý, krátce zubatý, nezřetelně dvoupyský a koruna motýlovitá, tj. s okrouhlým, nazpět ohrnutým
hor. lístkem (pavéza), se dvěma úzkými postranními lístky (křidla) a dvěma dol. srostlými (člunek). Tyčinek je 10, jsou dvoubratré (9 a 1), střed. je volná, ostatní srostlé nitkami ve svazeček. Semeník je svrchní, z 1 plodolistu, vřetenovitý, s
jednoduchou zahnutou čnělkou a bliznou. Plodem je hnědý, lysý a ploše smáčkly lusk, s 3 - 12 ledvinitými, černohnědými a lesklými semeny.
|
Lusky vytrvávají na stromech přes zimu a otvírají se zjara. V. - VI. V ČSSR se často pěstuje (stromořadí, k upevňování svažitých podkladů a zalesňováni příkrých kamenitých
stráni), protože dobře roste i na nejhorších půdách. Druh roste planě v listnatých lesích v atlantské části USA. Dnes se pěstuje ve značné části Sev. Ameriky, od 17. stol. se objevil v Evropě. Prvý t. vysadil v pařížské královské zahradě Jean Robin (odtud
rodové jméno Robinia), zahradník krále Ludvíka XIII. Rozšíření kultury trnovníku v Evropě nastalo již v 18. stol. Později se rozšířilo jeho pěstování v Před. a ve vých. Asii, v sev. Africe a na Nov. Zélandě. V teplejších a vlhčích oblastech zplaňuje
a často zdomácňuje. Stává se obtížným plevelem, protože zdlouhavě tlející spadané listí hubí pův. květenu v jeho podrostu. Má se proto lesnicky zužitkovávat jen pro výsadby na nejhorších půdách. K dobrým užitkovým vlastnostem t. patří velká medonosnost,
z jediného stromu poskytne včelám až 8 kg medu výrazné chuti a vůně. V parkové kultuře se pěstuje několik okrasných kultivarů. - Drogou jsou květy (Flos robiniae; Flos acaciae). Zpravidla se trhají celá květenství a květy se z nich sdrhují až před sušením.
Nesbírají se květy samovolně po odkvětu opadalé. Pomačkané a zapařené květy po usušení zhnědnou a jsou jako droga bezcenné. Droga má krémovou barvu, je šustivá, výrazně voní a medově sladce chutná. Výraznou vůni dodává droze silice obsahující nerol,
farnezol, linalol, aldehydy a ketony s broskvovou vůní a další složky. Droga obsahuje dále flavonoly (robinin, robinetin), chalkony (butein, robtein) a aminokyselinu kanavanin. Byly také nalezeny dihydroflavonolové glykosidy fustin a dihydrorobinetin.
Poměrně podrobné fytochemické údaje nebyly zatím zhodnoceny farmakologicky.
Starší literatura uvádí protikřečové působeni drogy, ale nověji nebylo potvrzeno. Droga se proto v současnosti
používá vesměs jen jako vzhledové, čichové a chuťové korigens při úpravě některých čajových směsí. Na rozdíl od ostatních částí t. nejsou květy jedovaté. Kořeny, kůra, větévky i semena jsou jedovaté, protože obsahují jedovaté bílkoviny (toxalbuminy)
robin a fazin. Kůra kořenů se kdysi doporučovala jako expektorans místo kořenů lékořice lysé (Glycyrrhiza glabra). Od používání se však záhy upustilo, protože droga trnovníku působila i při mírně zvýšených dávkách dávení a průjmy.
|
T. se vzhledem k obsahu toxalbuminů řadí mezi rostliny nebezpečné pro dobytek, protože spásáním větévek nebo okusem kůry může dojít, a např. v USA dochází, k
těžkým otravám volně paseného dobytka. Otravy se projevují kolikou, průjmy, špatným dýcháním, slabostí srdce a křečemi přecházejícími v ochrnutí až smrt. Bylo zjištěno, že robin má podobně jako jiné toxalbuminy, imunogenní vlastnosti, tj.
že při podávání v nejedovatých a vzestupných dávkách vyvolává imunitu. V zemích Blízkého východu se ještě udrželo používání akátových květů k přípravě aromatických vod a jako přísady při výrobě limonády šerbetu, pravé grenadiny, připravované z rosolovitého
obalu semen granátových jablek, hnědě červených vysýchavých bobulí předoasijského rozsochatého keře marhaníku granátového (Punica granatum) z čel. marhaníkovitých (Punicaceae). Význam i používání drogy t. je dnes pro lékařství jen málo
důležité.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
