ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ
Hluchavkovité (pyskaté)
Salvia officinalis L.
Lamiaceae (Labiatae)
 |
|
Polokeř, s vystoupavými až přímými, ± bohatě větvenými stonky, dole s šedohnědou, šupinovitě se odlupující borkou. Prýty jsou šedozelené, ± pavučinatě vlnaté,
pryskyřičně aromatické, 20 - 80 cm vys. Listy jsou křižmostojné, dol. řapíkaté, střed. a hor. přisedlé, zčásti vždyzelené, s tuhou, ± podlouhle vejčitou, vroubkovanou až celokrajnou, svraskalou, v mládí šedoplstnatou, později ± olysalou čepelí.
Květenství tvoři všestranné lichoklasy ze 6 - 8 lichopřeslenů po 5 - 10 květech v paždí nejhořejších listů. Květy jsou kratičce stopkaté, obojaké nebo samičí na různých jedincích, souměrné, se srostlými obaly. Kalich je trubkovitě dvoupyský, hluboce
brázditý a žláznatě tečkovaný a koruna dvoupyská, světle fialová, fialově modrá nebo bílá, s hor. pyskem dvou- a s dol. trojlaločným. Tyčinky jsou 2 přední, zadní jako staminodia. Semeník je svrchní, ze 2 plodolistů. Plodem jsou 4 elipsoidní až
kulovité, hladké, tmavohnědé až černé tvrdky. V. - VII. V ČSSR se místy pěstuje jako léčivka.
|
Druh roste dosti hoj. ve Středomoří (Španělsko, již. Francie, již. Itálie a záp. poloostrova Balkánského); suché a výslunné svahy, vápencové skály, skalní moře a suti.
Druh je dosti proměnlivý, členěný zpravidla ve tři poddruhy, vyhraněné i fytogeograficky, každý s řadou odrůd a kulturních výpěstků. Vlastní poddruh subsp. officinalis (subsp. major), původem ze sev. Sýrie, přes Malou Asii na Krym, se pěstuje
v Evropě a také v Americe; subsp. minor roste z Dalmácie do jihových. Srbska a Makedonie, kde je jednou ze základních složek formace tvrdolistých polokeřů zvané tomillares (spolu s levanduli, ožankami, mateřídouškami atd.), pěstuje se místy i
ve střed. Evropě; posléze subsp. lavandulaefolia je pův. pravděpodobně pouze v jihových. Španělsku. Jinde ve Středomoří je š. lékařská jen zplanělá a místy i zdomácnělá. Ve střed. Evropě se pěstuje již od 9. stol. jako léčivka, výjimečně na koření.
Pěstuji se převážně odrůdy a z nich vyšlechtěné kultivary poddruhů subsp. officinalis a subsp. minor. - Drogou jsou listy (Folium salviae), někdy a výjimečně i nať (Herba salviae). Zatím je to převážně sběrová droga, jen malá část pochází
z kultur. Droga je zelenavě stříbrošedá, výrazně a příjemně aromatická, s nahořklou, stahující chutí. Hlav. dodavateli jsou Jugoslávie (Dalmácie), Albánie a Řecko (sběrová droga) a jen malou část spotřeby představuje droga získaná z maloplošných kultur
středoevropských států. Pěstitelé vyšlechtili výnosné a otužilé kultivary, u nás cv. Krajová, pocházející z jihomoravských kultur. Účinné látky obsahuje především silice (± 1,5 - 2,5%), která se složením liší podle poddruhu, z kterého pochází. Pro farmaceutické
účely se dává přednost poddruhům subsp. officinalis a subsp. minor, které obsahují jako hlav. složku tujon (40 - 60%) a dále cineol (15%), kafr (15%), borneol a další složky, z nichž charakteristická je i pikrosalvin (0,35%). Poddruh subsp.
lavandulaefolia naproti tomu neobsahuje tujon vůbec a hlav. složkou je v jeho silici cineol (30%). Neobsahuje rovněž pikrosalvin. Drogy některé provenience (Řecko a částečně Albánie) obsahují větší či menši podíl listů z druhu s. trojlaločné (S.
triloba), jejíž silice obsahuje tujonu jen 5%, zato nad 60% cineolu. Pikrosalvin je přítomen ve stejném množství (0,35%) jako u výše uvedených poddruhů š. lékařské. Drogy obsahují hořčiny (kys. karnosolová) a třísloviny. Zatím nejsou známé látky,
které omezují sekreční pochody, zde vylučování potu.
Šalvějové drogy účinkují dezinfekčně, hojivě a potlačují potivost. Používají se nejčastěji samotné v
nálevu, dále jako součást čajových směsí a konečně výtažky z drog jsou i součásti některých hromadně vyráběných léčivých přípravků. Vnitřně se š. používá k uklidnění poruch zažívacího ústrojí, jestliže jsou způsobeny infekcí, dále proti nadměrnému
pocení doprovázejícímu některé choroby, např. tuberkulózu, tyreotoxikózu, neurózy apod. Při zevním použití má vynikající dezinfekční vlastnosti jako kloktadlo při zánětech a poraněních v ústní dutině, po stomatologických zákrocích a jako podpůrné
léčivo při bolestech v krku při nemocech z nachlazení. Doporučuje se též k dezinfekčním koupelím a výplachům.
|
Je to prastará léčivka i koření, její význam se prakticky nesnížil ani v současnosti. Naopak, jako surovina pro destilaci silice (potravinářství, kosmetika) má průmyslový
význam.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
