ŠAFRÁN SETÝ
Kosatcovité
Crocus sativus L.
Iridaceae
 |
|
Jedovatá vytrvalá bylina, 10 - 15 cm vys., s podzemní, ± zploštěle kulovitou bazální hlízou, obalenou síťnatě rozpadavými pochvami loňských listů a blanitými listeny.
Stará hlíza každoročně odumře, dceřiná vznikne v prohlubince jejího vrcholu z nejdolejšího článku květonosného stonku. Listy tvoři růžici, jsou bezřapíčné, úzce čárkovité, tmavozelené a s bílou hlav. žilkou. Stonek je kratičký, podzemní, s jediným
květem a s dl. toulcem ze dvou listenů. Květ je obojaký, paprsčitý, trojčetný, s nerozlišeným obalem, s dl. nachovou květní trubkou (její dol. část se semeníkem je pod zemí), na vrcholu rozčleněnou v 6 (3+3) stejných, podlouhlých až obvejčitých
cípů okvětí, temně lilákových a nachově podélně proužkovaných, při ústí vousatých. Tyčinky jsou 3 (vnější), vetknuté do ústí květní trubky. Semeník je spodní, ze 3 plodolistů, trojpouzdrý, se žlutou čnělkou délky okvětní trubky, hluboce rozdělenou
ve 3 dl. ramena ve tvaru ničích, kopisťovitých nálevek, na jedné straně po délce rozříznutých, ale uzavřených, jen na vrcholu otevřených.
|
Hor. okraje ramen blizny jsou jemně vroubkované, s četnými papilami, sytě červeně oranžové. Protože se šafrán odedávna pěstuje v triploidní sterilní formě, netvoří semena.
IX. - XI. Rostlina známa pouze z kultury, v literatuře mnohdy uváděná pod jménem C sativus var. officinalis (bas. C sativus a. officinalis). Za výchozí typy se většinou pokládají příbuzné druhy C cartwrightianus (již. oblast
Egejského moře) nebo C pallasii (z Bulharska a evropské části Turecka na Krym). Není známo, kdy a kde š. setý vznikl. Počátky jeho kultury jsou v rozsáhlé oblasti od Indie přes Malou Asii do Egypta (2. tisíciletí př. n. l.) a do antického Středomoří.
Pravlast pěstování leží nejspíš někde v Malé Asii. Ještě ve středověku se s. pěstoval nejen ve Středomoří, nýbrž také v teplých krajích střed. Evropy a na řadě míst i u nás (14. - 16. stol.). Po kulturách a pěstitelích s. zbyla jen osobní jména a místní
názvy. Š. je velmi drahé koření, a proto se často porušoval různými příměsmi (např. květy měsíčku, světlice, arnyky apod.). Není divu, že mezi městskými úředníky obchodních center nacházíme ve středověku (prvý doklad z Norimberka r. 1357) i znalce a
kontrolory š. Za jeho znehodnocování byly i nejpřísnější tresty. Dnes se s. pěstuje omezeně ve Španělsku, Francii (známé jsou oblasti Angoumois, Gátinais a Orléanais) a v dalších státech Středomoří a také v Indii. Vždy se jedná o kultury na malých plochách,
jejichž produkce je určena hlav. na koření a jen zcela výjimečně na drogu. - Drogou jsou blizny (Stigma croci) vyjmuté z květů. V době květu (na rozdíl od okrasných šafránů kvete š. setý na podzim) se ráno sbírají celé květy, dopraví se do sběrny a tam
se z nich ručně vytrhávají blizny, obyčejně i s částí čnělky. Sušení je většinou primitivní, na plechu nad kamny nebo rozpálenými kameny. Na 1 kg drogy se musí vytrhat blizny ze 150 tisíc i více květů. Z pole o výměře 1 ha lze získat 15 až 20 kg šafránu.
Droga je temně oranžově červená, na omak mastná, výrazně aromaticky voní a kořenně nahořkle chutná. Čerstvé blizny obsahují karotinoidní glykosid protokrocin, jenž se sušením rozkládá na žluté, ve vodě rozpustné barvivo krocin a na pikrokrocin, který
je příčinou hořké chuti drogy. Dalším degradačním produktem pikrokrocinu je výrazně aromatický safranal, hlav. složka silice (0,5 - 1%). Droga obsahuje ještě další barviva, např. karolin, zeaxantin, lykopin atd.
V lékařství se používala droga v lihovém výtažku po kapkách jako sedativum. Nejčastěji ve formě složené
tinktury s opiem (Tinctura opii crocata) jako tonikum, sedativum se spazmolytickými vlastnostmi, antihysterikum i emenagogum. Droga byla vyhlášenou, avšak nebezpečnou součástí přípravků k vyhnání plodu (abortivum). Větši množství (již několik
málo gramů) může způsobit smrt. Nedávný hlubší průzkum farmakologických vlastností krocetinu (= krocinu) prokázal na pokusných zvířatech protisklerotické účinky. Pro lékařství je však droga (s výjimkou některých států Středomoří a Orientu) prakticky
obsoletní.
|
Stále se však používá jako luxusní koření ve francouzské, španělské, italské i orientální kuchyni. Také vynikající barvicí vlastnosti š. se využívají již jen okrajově,
protože byl nahrazen syntetickými, i když méně dobrými a méně stálými barvivy. Je příkladem drogy, kterou bylo nutno i přes dobré terapeutické vlastnosti vypustit ze souboru v současnosti používaných drog, a to pro její dnes příliš neekonomickou výrobu.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
