SEDMIKRÁSKA OBECNÁ ("CHUDOBKA")
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Bellis perennis L.
Asteraceae (Compositae)
 |
|
Vytrvalá bylina, lysá nebo mrtnatá, 5 - 20 cm vys., s krátce plazivým, válcovitým a šikmým oddenkem. Roste v malých trsech. Listy jsou v přizemní růžici, s podlouhle
obvejčitou až kopisťovitou, jednožilnou, vroubkovaně pilovitou, v ± šir. řapík náhle zúženou čepeli. Ze středu růžice vyrůstá pýřitý, ± přímý stvol, s úborem 10 - 30 mm v Ø. Zákrov je polokulovitý, dvouřadý, z bylinných, podlouhlých až kopinatých,
tuhých a vpředu brvitých listenů. Lůžko je ± kuželovité, jamkaté, duté a bez plevek. Květy v paprsku jsou samicí, jazykovité (srostloplátečná koruna 4 - 11 mm dl.), bílé, na špičce často růžové nebo nachové, jedno- nebo dvouřadé a květy v terči,
obojaké, kromě pestíku pětičetné, s trubkovitou, na okraji pětizubou korunou, s terčem 4 - 5 (10) mm v Ø. Tyčinky jsou souprašné. Semeník je u obou typů květů spodní, ze 2 plodolistů a jednopouzdrý. Plodem jsou obvejcovité, ± 1 mm dl., pýřité,
ze stran smáčklo nažky, s okrajovými žilkami a bez chmýru. III. - IX. V ČSSR hoj.; trávníky, meze, příkopy, sušší louky, mýtiny,
|
u cest, často v blízkosti sídlišť a s oblibou na hlinitých podkladech z nížiny do subalpínského stupně. Druh roste planě na většině území již., záp. a střed. Evropy,
zhruba mezi 36° - 63° s. z. s., na sev. do Dánska, na vých. do Běloruska a na Krym. Zavlečené a zdomácněle v sev. Evropě, Sev. Americe a na Nov. Zélandě. Sedmikráska kvete brzo zjara, pak znovu na podzim a v zimě i při mrazech do -15°C bez přerušení,
tedy skoro po celý rok, někdy i pod sněhem. Je velmi oblíbená a jako zcela nenáročná trvalka se pěstuje v zahradách, parcích i jinde pro ozdobu, především ve vyšlechtěných kultivarech s vel. úbory, v “plnokvětých” a jednobarevných formách. Okrasné kultivary
s. se pěstují jako dvouleté rostliny. - Drogou jsou úbory (Plos bellidis), sbírané při rozkvětu a za suchého počasí se stopkou dl. do 1 cm. Sbírají se ručně, v zapojeném porostu i hřebeny, podobně jako heřmánek. Suché úbory se nerozpadávají a uchovávají
si přirozenou barvu. Droga slabě medově voní a její chuť, ostrá a slabě svíravá, se někomu jeví jako nepříjemně dráždivá. Droga je dnes vzhledem k obtížnosti zajistit sběr na trhu drog téměř nedostupná, a proto se stále méně vyžaduje a používá. Sběr
s. je vhodný pro školní mládež, pro sběrače - profesionály je ekonomicky málo přitažlivý. Účinné látky drogy jsou nedostatečně známé. Silice je obsažena jen ve stopách. Z apigeninových derivátů, častých v květech paprsku většiny složnokvětých rostlin,
byl izolován kosmoziin. Z dalších metabolitů byly zjištěny saponiny, třísloviny, stopy hořčin (?), organické kyseliny zcela obecné, flavonoidy a sliz. Jejich chemická podrobnější charakteristika chybí.
Droga účinkuje především expektoračně a nespecificky protizánětlivě. K těmto základním vlastnostem připojilo
lidové léčitelství ještě další. Droga se užívá i jako prostředek proti revmatismu, prostředek “krev čistící”, krev stavící a zabraňující tvorbě žlučových i ledvinových kamenů. Tyto další indikace nebyly farmakologicky ověřeny ani potvrzeny.
Užívá se v nálevu, samotná nebo v čajových směsích pro zlepšeni vzhledu čajů. Nejčastěji se doporučuje k léčení chorob hor. cest dýchacích a k usnadnění odkašlávání (saponiny). Dále v rekonvalescenci po zápalu plic k celkovému zlepšeni stavu
nemocného. Doporučuje se k léčení revmatických obtíží, k ulehčení menstruačních potíži, k vnitřní léčebné kúře proti trudovitosti kůže a nežitům (“krev čistící” účinky). K podobným účelům používá výtažek z čerstvých úborů s. i homeopatie. Zevně
jako přísada do koupelí k odstranění rozmanitých kožních onemocnění, proti vředovitosti a k urychlení hojení ran a k jejich ochraně před zanícením. Lidové léčitelství doporučuje i obklady z napařené drogy na krevní podlitiny a namožené svaly.
|
Listy jarních rostlin sedmikrásky se upravuji jako salát, popřípadě se z nich dělá špenát nebo se přidávají do zeleninových jarních polévek. Droga se používá už od pozdního
středověku. Dnes ztrácí postupně význam i v lidovém léčitelství a v lékařství je ji možno považovat za obsoletní.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
