RULÍK ZLOMOCNÝ
Lilkovité
Atropa bella-donna L.
Solanaceae
 |
|
Jedovatá vytrvalá bylina, 50 - 150 cm vys., ± žláznatě pýřitá, s tlustým, válcovitým, vícehlavým, větveným, vně hnědožlutým oddenkem a s četnými kořeny. Lodyha
je přímá, tupě hranatá a ± bohatě větvená. Listy jsou střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné a nestejně velké, s vejčitou až eliptičnou, zašpičatělou, celokrajnou a sytě tmavozelenou čepelí, klínovitě zúženou v krátký řapík. Květy
jsou jednotlivé, ± úžlabní, stopkaté, nicí, obojaké, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly. Stopky jsou odčlánkované (perikládium). Kalich je pětiklaný, se zašpičatělými zuby, za plodu zveličujícími a koruna válcovitě zvonkovitá, se zaokrouhlenými,
k obvodu vyhnutými cípy, vně hnědě nachová až zelenavá, uvnitř šedožlutá a červeně žilkovaná. Tyčinky jsou zakřivenými a dole chlupatými nitkami vetknuty na spodině koruny.
Semeník je svrchní, ze 2 plodolistů a dvoupouzdrý. Plodem je kulovitá, lesklá, černá bobule velikosti malé třešně, ve hvězdovitě rozloženém kalichu, s červenofialovou dužinou a fialovou šťávou.
|
Semena - jsou četná, drobná, ledvinitá až vejcovitá, světle hnědá, s ± bradavičnatým osemením. VI.—VIII. V ČSSR roztr.; paseky, lesní okraje a světliny (hlav. vlhké a
stinné bučiny) z pahorkatiny do podhůří. Druh roste v Evropě z Vel. Británie do záp. Ukrajiny a ze střed. Španělska do Řecka a evropského Turecka; izolovaně na Krymu a v severozáp. Africe. V Irsku, Dánsku, ve Švédsku, v baltské a střed. oblasti evropské
části SSSR jen druhotně. V Sev. Americe zavlečené. Z oblasti Kavkazu dále na vých. a jihových. je zastoupen endemickými odrůdami, snad dokonce druhy. - Drogou jsou hlav. oddenky s kořeny (Radix belladonnae), pak listy (Folium belladonnae) nebo mladá,
bohatě listnatá, kvetoucí nať (Herba belladonnae). Drogy se získávají převážně z kultur, které jsou v mnoha státech s vyspělým farmaceutickým průmyslem, např. v NSR, NDR, Maďarsku, Bulharsku (bulharská droga se ve světě zvlášť cení), v SSSR i u nás a
jinde. Pěstují se kultivary vyšlechtěné na vys. obsah alkaloidů a výnos, u nás např. cv. Satan. Rulík se pěstuje jako jedno- nebo dvouletá kultura. Sklízí se až 30 q/ha kořenové drogy. Kořenová droga je bez pachu, sladce slizovité, později hořké, škrablavé,
nepříjemné chuti. Listová droga i naťová slabě omamně páchne a nahořkle ostře chutná. Drogy rulíku obsahují 0,2 - 1% prudce jedovatých tropanových alkaloidů. Hlav. z nich je L-hyoscyamin přecházející sušením v racemický D, L-hyoscyamin čili atropin.
Z dalších alkaloidů to jsou skopolamin, atropamin (apoatropin), beladonin (jen v kořenové droze), tropin, skopin, metylpyrolin, kuskhygrin (belaradin), popřípadě další. Kromě alkaloidů obsahují drogy r. ještě metyleskuletin, kumarinové deriváty, skopoletin,
umbeliferon a v kořenech nemálo škrobu. Farmakologické účinky tropanových alkaloidů jsou obdobné u všech drog tohoto typu, tedy vedle rulíku i u blinu, durmanu, pablenu a australských druhů jedovatice.
U r. se uplatňuje zejména atropin jako parasympatikolytikum ovlivňující činnost žláz a hladkého svalstva.
V lékařství se používají drogy r. jako takové jen zřídka. Většinou se používají galenické přípravky z nich, hlav, výtažky (Extractum belladonnae, Tinctura belladonnae), ale především čistý atropin k odstraňování křečí hladkých svalů (bolestivé
koliky žaludku, žlučníku, střev, astmatické záchvaty), překyselení, k zamezení slinění a dáveni při operacích, dále jako mydriatikum k rozšíření zřítelnic a k léčeni Parkinsonovy choroby. Při léčení parkinsonismu je světově proslulá tzv. ”bulharská
kúra”, založená v podstatě na prastaré zkušenosti bulharského lidového léčitelství s výluhem kořenů r. v bílém víně, která vznikla v kraji kolem průsmyku Šipka v pohoří Balkán. Dávkováni rulíkových drog, a pochopitelně i atropinu, může určit
jediné lékař. Drogy jsou dnes hlav. surovinou k izolaci atropinu nebo souhrnu tropanových alkaloidů. Ty pak jsou součástí mnohých hromadně vyráběných léčivých přípravků. Slouží též k přípravě ještě dnes hoj, užívaných galenických přípravků.
|
Jedovatost r. je známa od starověku. První zmínku o rostlině má už řecký filozof a přírodovědec Theofrastos (4. až 3. stol. př. n. l.). Ve středověku byl r. součástí čarodějnických
mastí, tzv. nápojů lásky a byl nebezpečnou zbraní v rukou travičů. V evropské medicíně zakotvil až od 17. stol. Důvodem tohoto pozdního vstupu do medicíny byla právě jeho nebezpečná jedovatost a tudíž nedostatek zkušeností s jeho léčivými a ne jen jedovatými
účinky.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
